1. jednorázovka → Překrásný sen

26. září 2008 v 9:53 | Catt |  Cattiny jednorázovky
Hey, lidi! Moje 1. jednorázovka je na světě! xD Do předu, neni to HP... Nějak jsem si prostě sedla k PC a začala ji psát, takže tady je a buďte pls hodný a okomentujte ji /jo, je trochu přesládlá xD/
A pak taky, neni to nic extra jo...:

Překrásný sen
Stála přede mnou. Její tělo bylo překrásné, hnědá kůže byla pomazaná olejem a její dlouhé rovné nohy našlapovaly po zeleni k řece. Schovával jsem se za kamenem jako zbabělec a pozoroval její krásu.
Šla do řeky. Svoje tělo chladila ve studené vodě a vlasy si nechala splývat po zádech jako černý vodopád. Na chvilku se ponořila a já ze své skrýše vyšel, sedl jsem si na trávu a čekal až se vynoří. Její mokrá hříva se vynořila skoro ihned. Chvilku plavala aniž by mě zpozorovala. Tiše jsem si povzdychl, byla opravdu nádherná.
Otočila se a její zelené oči se zabodly do těch mích hnědých. Vypískla a ponořila se tak, abych neviděl jeji obnažené tělo. "Tanusi?!" na její překrásné tváři se vyrýsoval trochu zoufalý pohled. "Co tu děláš? Neměl by jsi být u otce?" ohradila se a plavala ode mě dál.
"Vaše výsosti, otec mě pověřil, abych vás šel najít." stoupl jsem si a poklonil se. "Nevyčítejte mi to."
"Nemusíš se mi poklánět, Tanusi." pokývala rukou a mile se usmála. "Jenom si mě vylekal."
"Omlouvám se, výsosti." uklonil jsem se ještě víc.
"Tanusi, okamžitě přestaň, to je rozkaz!" řekla a já ji poslech. "Řekl ti můj otec, co ode mě potřebuje?" zeptala se a začala plavat ke mě na břeh.
"Ne, výsosti." pozoroval jsem ji a hltal její nadpozemskou krásu.
"Neříkej mi výsosti, nejsem na to zvyklá." zasmála se a mě zahřálo u srdce. "Říkej mi jménem, máš to dovolené."
"Jak si přejete, paní Quiny." přikývl jsem. "Ale před otcem bych vás rád stále oslovoval jako výsosti."
"Před otcem mi říkej výsosti, ale teď jsme sami." voda ji už sahala jenom po pás a já tiše polkl. "Podej mi šaty, Tanusi." ukázala na bílé šaty ležící na kmenu stromu. Došel jsem pro ně a šaty ji podal. "Děkuji ti." Oblékla si je na sebe a teprve pak vyšla z řeky. Byly průsvitné a více odhalovaly než zakrývaly. "Tanusi, chtěla bych ti něco říct." ukázala na kámen, za kterým jsem se schovával a sedla si na něj. "Asi jsem našla muže, kterého bych si mohla vzít." nasucho jsem polkl. "Kterého by mi mohl schválit i můj otec. Pojď si ke mě sednout. Nejsi přeci sluha, ale vůdce." ukázala na volné místo vedle sebe, které jsem velice rád obsadil.
"Poslouchám, určitě to bude někdo ušlechtilý a bude tě milovat."
"Ano, ušlechtilý je. Je překrásný a já ho miluji, ale zda mě miluje on, to nevím." smutně se na mě koukla a svoji hlavu si položila na moje ramena. Její mokré vlasy mi chladily rozpálenou kůži.
"Vás miluje každý."
"Miluješ mě i ty, Tanusi?" otočila ke mě hlavu a dychtivě čekala na odpověď.
"Víte přeci, že já Vás miluji ze všech nejvíc." přiznal jsem, pokořenou svoji láskou k ní. Mile se usmála a svoji ruku dala na moji.
"A byl by jsi ochoten to vzkázat i muži, kterého miluji?" Sváděl jsem v sobě vnitřní boj.
"Jestli by to byl rozkaz, tak ano." Přikývl jsem a její dlaň mírně stiskl.
"Dávám ti tedy rozkaz, aby jsi si mě vzal." Upřela na mě svůj pohled.
"Vy si mě chcete vzít?" Dostal jsem ze sebe a nevěřícně koukal na ženu, kterou miluji od svého dětství.
"Ano Tanusi." Přikývla.
"Paní Quin, miluji Vás, ale sama víte, že váš otec by to nedovolil."
"Můj otec brzy zemře, Tanusi." přerušila mě. "Miluji tebe a nikoho jiného." sklopila zrak. "Řekl jsi, že mě miluješ ze všech nejvíce, věřím ti." Opatrně jsem vzal jí vzal za bradu a natočil ji ke své tváři. Pozoroval jsem tu křehkou krásu, kterou měla schovanou v očích.
"Váš rozkaz mi je potěšením, Quin." Jemně jsem ji políbil. Rozevřela ústa a já si svým jazykem začal pohrávat s jejím.
Tak jako ta krásná chvíle přišla, zase odešla.
Zpocený jsem otevřel oči a díval se na svého lékaře nade mnou. "Pane Sompe, už jsem se bál, že Vás neprobudím." Na jeho vrásčité tváři se objevil úsměv.
"Co se stalo?" nechápavě jsem se na něj kouknul.
"Byl jste poraněn při bitvě." ukázal na moji ruku, která byla zavázaná obvazem. "Byl jste v bezvědomí"
"Princezna o Vás měla strach." přešel ke dveřím a zavolal malou služebnou. "Řekněte prosím výsosti, že se pan Somp se již probudil." služebná přikývla a odešla.
"Vyhráli jsme bitvu?" kouknul jsem se na doktora.
"Ano, vyhráli." přikývl. "Výsost Vás již už očekává, měl bych raději jít." vzal si kufříček a odešel. Zůstal jsem ležet na lůžku a vybavoval si sen. "Byl to pouze sen." zavrtěl jsem hlavou. Sen, ale překrásný.
"Pane Sompe!" do pokoje vešla černovlasá dívka v bílých šatech. "Můžete jít." přikázala děvečkám kolem sebe, které odešly a zavřeli za sebou dveře. "Tanusi, bála jsem se o tebe." přešla k mému lůžku. "Díky tobě jsme vyhráli bitvu, jsme zase volná země." usmála se a pohladila mě po vlasech. "Nemusim si brát muže, kterého nemiluju." Ani nevím jak, ale najednou jsem řekl otázku, která mě pálila na jazyku.
"Smím Vás políbit, paní Quin?" na chvilku na mě zůstala jen tak koukat, pak se ke mě ale nahnula a spojila naše rty dohromady. Těžce jsem si sednul a dovolil jsem si ji chytit za štíhlý pas a přitáhnout si ji k sobě. Jako vůdce naši armády bych si toto k princezně a brzy královně naší země nesměl dovolit, ale dneska byl výjimečný den. Dneska byl den, kdy ji dokážu svoji oddanou lásku...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama