1. kapitola aneb 2.kapitola

27. září 2008 v 16:33 | Ivi a Tagryjka |  Pohroma v Bradavic aneb elfky v akci
Po sálodlouhém uherském roku se medvědice odhodlala něco napsat...

Tak si toho važte!
P.S. : Komentáře! (klasika)


1. kapitola aneb 2. kapitola

,,Violééééééééééét!"
,,Nejsem hluchááááááááá!"
,,Vsadíme se?"
,,Tss..."
Hnědovláska pohoršeně zaklapla svůj poslední kufr (či zavazadlo, ještě jsem se nezaobírala tím, čím elfové cestujou J), a zadívala se na svojí sestru.
,,Chtěla jsi něco?"
,,No....dneska nám z Uhrů přišel nějakej dotazník." hodila Eleanor svému dvojčeti papír a sedla si na svou postel (která byla mimochodem na druhé straně pokoje, jelikož by se naše postavy navzájem povraždili, což mi nechceme, že? J).
,,Proč zrovna my, musííme mít pokoj, velkej jak..." nedořekla protože dotazník spadl doprostřed pokoje. (No...pokoj velký jako stadión xD J)
El se pobaveně ušklíbla a na klín si přitáhla svůj notebook, natož se připojila k síti.
,,To si děláš..." Violet zírala na papír, ale potom odevzdaně a nasupeně rezignovala, a s funěním si došla pro naprosto nevinně vyhlížející dotazník.
Pak zamířila na jejich opět (jak nečekané) společný stůl, a dala se do vyplňování.
Ani nedočetla první otázku(?) a zadívala se na svojí sestrou, která něco horlivě psala do počítače.
,,Hlavně do něj neudělej díru." ušklíbla se Violet.
Eleanor okamžitě vzhlédla, a probodla svojí sestru (klídek...nemohla ji probodnout, to by jsme pak skončili brzo xD J) svým modrým pohledem.
Mlčela. Nakonec se s povzdechem zvedla a došla k Violet.
,,Tak, co tady je?" zeptala se Vio a ta se jen na svojí starší sestru andělsky usmála a přečetla první dotaz (?).
,,Jaké je Vaše jméno?" schválně přeskočila úvod, podle jejího mínění je velice náročné (já jí dám náročné!J).
Eleanor se zamyslela ,,Jaké je naše jméno?"
,,Sakra...já budu zabíjet!"
,,Omyl, zabíjet budu já...Proč nemůže naše jméno znít Eleanor Smith?"
,,Spíš Violet Smith."
,,Eleanor."
,,Violet."
,,Oukej, prostě bude Smith."
,,Platí."
,,Taťka nás zabije."
,,Nezabije." zaculila se sladce Violet ,,Na to jsme příliš cenní."
,,Přesně." zazubila se Eleanor ,,Violet a Elaenor de Atnäting von Drötting." ,,Ehm, ajo. A ještě dodatek : Smith."



,,Další otázka?" zeptala se své sestry El, když dohodnotila sestřino úhledně napsané písmo.
,,Kolik je Vám let? Závorka, podle tohoto Vás zařadíme do příslušného ročníku, konec závorky."
,,Hmm..." zauvažovala El.
,,Hmm..." pustila se do zauvažování i Violet.
Po chvíli.
,,Tak co?"
,,Hrůza, pořád žiju." povzdechla si El.
,,Zvláštní...Já taky."
,,A jak dlouho žijem?"
Najednou se po sobě obě podívali.
,,Murphy!!!"
Hned na to se do pokoje vřítil menší, podsaditý elf, a s malou úklonou je pozdravil.
,,Ty seš Murphy?" zeptala se udiveně Eleanor.
,,Ne, ale volala jste mě." vysvětlil elf.
,,Aha." pokývala hlavou Violet.
,,Kolik nám je vážený, ehm, pane?" odkašlala si Eleanor a hned na to nasadila výraz my-nic-my pitomci.
"Murphy" se zamyslel.
,,Běháte po tomto světě a vřískáte, přitahujete průšvihy celkem 112 let." prohlásil a ihned se vypařil.
Dvojčata němě zírala na dveře (Aby taky ne, viděli jste někdy Paroubka jak vzal plnou rychlostí stadion za necelou minutu?).
Nakonec se Violet vzpamatovala.
,,Huh, takže 112." zamumlala.
,,Jo."
Eleanor si zamyšleně začal kroutit koneček svých vlasů. ,,Napiš stodvanáctka v ohrožení života."
,,Jasný." Violet to rychle naškrábala a tentokrát bez vyzvání začala číst dál. ,,Jak se jmenuje Vaše rodná zem, a město/místo kde žijete?"
,,Asmérie a Asmérie D.C." řekla okamžitě Eleanor.
,,Jak se jmenují Vaše rodiče a jaké je jejich povolání?"
,,Napiš, jméno rodičů, neznáme a i kdybychom znali, tak jim to nepovíme, ještě to vykecaj, a budem mít průšvih." navrhla Eleanor.
,,Jo, a to povolání?"
,,Vládce elfů a otec nádherné dívky, s velkou inteligencí a..."
,,Díky za poklonu El." ušklíbla se Violet.
,,To jsem já."
,,Já."
,,Já!"
,,Budeš se hádat?" Eleanor pláli v očích veselé plamínky.
,,Jo."
,,Jo?"
,,Nehádej se!"
,,Kdo se tady hádá?"
,,Já teda ne."
,,Na mě nekoukej."
,,A na koho mám asi podle tebe koukat?"
,,Co takhle na sebe?" Eleanor přes rty přeběhl záhadný úsměv.
,,Ehm, nevrátíme se radši k dotazníku?" znervózněla Violet. Eleanořin úsměv se ještě víc rozšířil (To musel být pohled.J)
,,Jaké jsou Vaše vlastnosti?"
,,Podivně šílené."
,,Jak vypadáte."
,,Nenormálně."
,,Teď jsi mě urazila."
,,Promiň, já za pravdu nemůžu."
,,Proč chcete nastoupit na naši školu?"
,,A proč se pořád ptáte?" utrhla se Eleanor.
,,To by jim snad stačit mělo." usoudila Violet a několikrát složila dotazník (vypadal jako psaníčko) a strčila do obálky. Nakonec hodila ven kde ji chytila sova.
,,Tak...a co teď?"
,,A teď si dáme deli."
,,A budem..."
,,Neříkej to." varovala sestru Violet.
,,...v prdeli." ozvalo se za nima.
,,Tatínku!" zavýskli obě dvě a už si to hrnuli k zjevně opět (nečekaně) nervóznímu králi, vládci a bůhvíco elfovi.
,,Děvčata moje..." začal nervózní panovník Proč zase já?
,,Květinky..." připojila se Violet.
,,Sluníčka..." přidala do mlýna Eleanor.
,,Zlatíčka..." pokýval elfský král.
Tohle říká pořád když se něco děje. proběhlo El hlavou.
Co bude tentokrát? Atentát v posteli? pomyslela si Violet.
,,Musím vám něco oznámit."
To je mi novinka. No a teďka se začne vykecávat. El se usmála.
,,Můžete si s sebou vzít i elfské knihy!" snažil se důležitou informaci odloudit jejich otec.
To už obě dvě protočili panenkami.
,,Tak co bude?!?" ozvali se najednou.
Král vzdychl
Dvojčata se začala smát.
Dovnitř vtrhl vítr.
,,Musíte odjet ještě dnes. Zítra začíná škola. Pojedete vlakem." černovlasý muž si oddechnul a už už se obracel...
,,Zadrž!" obě dívky ho popadli (každá z jedné strany) za loket.
,,Vlakem?" Violet si pohoršeně odfrkla.
,,S dneska?" přidala se Eleanor.
,,Ehm já..."
,,V kolik to prosím tě jede?" obě začali mávat rukama, a nad hlavami jim létalo oblečení. Ani ne za minutu byli připravené k odjezdu.
,,Před deseti minutami..." mumlal vládce.
,,COŽE???"
,,Omlouvám se..."
,,Pápá tati, uvidíme se později." obě dali svýmu otcovi letmou pusu, a pak se i se svými zavazadli vypařili.
,,No..." řekl jen král a díval se na přímou čáru v dáli, která se vzdalovala a vzdalovala.
,,Výdrž po mně teda mají." usmál se pro sebe spokojeně a zamířil do své pracovny, aby si konečně po "náročném" úkoly dal whiskey.
,,Jsme tady správně?" zeptala se Eleanor své sestry, když podle lesa měli stát na místě kde by měl být vlak.
,,Jo."
,,Tak kde teda je?"
Obě se najednou po sobě zděšeně podívali. Přímo za sebou zaslechli zahučení...
,,Je za námi!" zařvala Eleanor.
,,Díky za informaci." podotkla ironicky Violet a rychle brala i se svojí sestrou plnou čáru.
,,Co sakra dělá za námi?" zeptala se Ela za běhu své sestry.
,,To se ptáš mě? To ty sis nevšimla tý kolejnici!"
,,Já?Spíš ty!"
Obě dvě byli tak zabrané do běhu (a hádky), že si ani nevšimli, jak se vlak zastavil.
V tom Eleanor prudce zabrzdila pohlédla vzhůru.
,,Co se děje..." Violet nedořekla a po vzoru svýho dvojčete pohlédla nahoru. To co uviděla ji málem trefilo. (A vás by to mělo trefit taky, páč mě to trefilo taky.J)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama