1. kapitola → Zrcadlo

27. září 2008 v 17:00 | Catt |  Nenáviděný svět
Tak a je tady první kapitolka...UPOZORNĚNÍ: Je kraťounká..:o)
(KLIK PRO CELÝ ČLÁNEK ↓)
1.kapitola
ZRCADLO
"Vraťe mi tu knihu!" ječela černovlasá dívka na hlouček dívek, které jí sebraly knihu.
"Nebo co?" zašklebila se na ní jedna z dívek "Začaruješ nás?" zasmála se.
"Říkám vám, aby jste mi vrátili knihu." řekla už v klidu černovláska.
"Elizabethko, Elizabethko." ušklíbla se.
"Vraťte mi tu knihu." sykla na ně. Dívky sebou trhly a zvedly hlavu. Koukaly se na nebe, zatáhlo se.
"Takže je to pravda!" sykla blondýna.
"Vraťte mi tu knihu!" zakřičela Elizabeth už po několikáté.
"Sakra!" sykla hnědovláska, když si uvědomila, že začalo pršet. "Čarodějko!" zakřičela na Elizabethu, hodila jí k nohám knížku a všechny utekly pryč. Elizabeth si potichu povzdechla a zvedla rozmáčenou knížku.
Tohle jí poslední týden dělal každý, kdo jí potkal. Všichni chtěli vědět, zda je to pravda. Zda je pravda, že umí čarovat. Ano, je to pravda! Nesnáším tenhle svět. Chci pryč. do očí se jí začaly rvát slzy. Nesmím brečet. Ne. utěšuje se. Vždy, když jí někdo emočně poznamenal se začalo měnit počasí. Na tom by nebylo nic zvláštního, kdyby ho neměnila ona sama. Jako první to zjistili její rodiče, když jim oznámila, že umí ovládat počasí. V té době si myslela, že je to veliká zábava. Rodiče by jí málem poslali do blázince, kdyby jim to nepředvedla.
"Dokážu vám to!" ječela hystericky pětiletá Elizabeth.
"Dobrá, když za večer napadne sníh, uvěříme ti." řekla paní Nortnová . Věděla, že to není možné, když je léto. Druhý den byla vánice. Paní Nortnová nevěřícně koukala. Uvěřili jí. Po roce se naučila ovládat svoji schopnost, neudržela jí, když byla emočně vynervovaná.
Černovláska zašla za roh a došla ke svému domu. "Au." zavila , když dopadla na tvrdou zem. "Já se na to." nedořekla větu. Nestálo jí to za to. Jako zbytek světa.
"Elizabeth! Kde jsi byla?" vykřikla na ní mamka, když viděla promáčenou dceru.
"Promiň mami, měla jsem problémy." řekla a zula se.
"Už zase? Ach jo. Je mi to líto."
"Jenom mě prosím nelituj!" řekla a odešla do obýváku. Když procházela kolem vázy, zavadila o ní a váza se převrhla.
"Ne!" křikla.
"Jak jsi to udělala?" ptala se její matka a nevěřícně koukala na vázu, která se zastavila uprostřed pádu. Což znamenalo ve vzduchu. Elizabeth opatrně vzala vázu, dala jí na své místo a rozeběhla se do svého pokoje. Zabouchla za sebou dveře a rozbrečela se. Co se to se mnou děje? Chci pryč. Jinam. Nechci tenhle svět. Vzlykala na polštář. Když se po půl hodině vyhrabala z postele, šla k zrcadlu.
"Teda Elizabeth! Ty vypadáš." smutně se usmála. "Musíš se víc smát. Sluší ti to." řekla si a znova se na sebe zazubila. Po chvilkovém zubení se sama na sebe, se otočila a opřela se o zrcadlo. Kdyby mě viděla máma. Ta by mězabila. Usmála se. Paní domu nesnášela, když se někdo opíral o zrcadlo. Jí to ale dělalo dobře. Dobře se jí přemýšlelo. Vždycky si tak stoupla a opřela se. Tentokrát to dělat ale neměla. Místo toho, aby se opřela o stabilní zrcadlo, spadla. Ucítila, jak něčím propadávala. Když konečně ucítila zem, odvážila se otevřít oči. Panebože, kde to jsem? Řekla si pro sebe. Koukala se kolem sebe. Stála v hřejivé místnosti. Jsem nějaká unavená. Překvapila se Elizabeth a svalila se na pohovku, kterou uviděla jako první. Za chvíli tvrdě usnula.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama