11.kapitola → Proč to sakra děláš?

28. září 2008 v 13:58 | Catt |  Copak toho chci moc?
Há! Jo! Lidi, jsem se překonala a napsala kapitolku xD Jsem mástr...xD Každopádně snad se bude líbit...tentokrát limit nedávám, ale i přesto očekávám komentáře! Jo a ještě prosim ignorujte mé úžasné hrubky...xD
Takže pěkné počteníčko...( a já se du vrhnout na Krvavou stopu xD)

11.kapitola
Proč to sakra děláš?
Vzpřímeně se mu koukla do zamrzlých očí. Byli jako dva kusy zamrzlého ledu…bez citu…bez lásky… Proč teda pro ni byli tak neuvěřitelně fascinující, proč ji pohled, který normálně zmrazí každého na potkání hřál? Proč? "Cisso?" Jeho blonďaté vlasy byly zkroceny zelenou stuhou, tak jako ty její. "Proč seš tady?" Přišlo ji, jako kdyby nemohl uvěřit, že je tady…. Ve jeho ložnici a dobrovolně. Ne to ne. ušklíbl se v duchu Lucius, ale přiznal si, že mu to vůbec nevadí. Vždyť je to Narcissa Blacková, ta, která se mu vkradla do mysli…ta která tu teď tak bezbranně stojí…
"Já. Já." Začala Cissa koktat. No tak sakra! Seš Blacková! Nadávala si v duchu. Nasadila kamennou masku. "Mluvila jsem s Alexis, chtěla, abych ses s tebou vyspala."

"A ty snad chceš?" zeptal ses s nazdviženým obočím. Tím Cissu naprosto vykolejil, po chvíli se ale stalo to, čeho se bála. Ucítila jeho rty na těch svých. Snažila se ho odstrčit, ale jeho drtivé sevření ji to nedovolilo, proto povolila. Jeho sevření se uvolnilo a Cissa se mohla hýbat. Místo toho, aby se mu vytrhla a utekla mu začala polibky opětovat. Luciusovi ruce ji sjížděli po bocích a Cissa mu čechrala vlasy, které už byly osvobozeni od stuhy. Oba dva spolu dokonale spolupracovali, jejich těla se na sebe lepila a jejich jazyky se do sebe proplétaly. Lucius ji vzal za boky a posadil ji na tlustý okenní parapet. Blondýnka si ho přitáhla nohama k sobě a začala mu laskat rty. Jeho ruce ji začali vykasávat sukni. V tu chvíli se Cissa probudila z vášnivého a chtivého transu a Luciuse od sebe odtrhla.
"Nechci." Odpověděla na předešlou otázku. V jeho očích byl stále chtíč, který okamžitě zahnal tvrdým nic neříkajícím pohledem.
"Jak chceš." Syknul a ukázal na dveře od koupelny. Cissa seskočila z parapetu a poslušně se vydala do koupelny. Když zavírala dveře, ještě uslyšela jak Lucius potichu nadává do tmy.
"Sakra, neměl jsem pospíchat." Konečně zavřela dveře a sesunula se podél nich na studenou zem. Uvnitř ní se míchaly pocity, které nedokázala popsat. Jednou ji urážel, podruhé ji líbal. Nedokázala se v něm vyznat. Vzpomněla si na kousek rozhovoru s Alexis Malfoyovou.
"Dobře?" zajíkla se blondýnka. "Jak to někdo jako on se mnou může myslet dobře? Víš." Na chvíli se odmlčela a omluvně se koukla na společnici. "Víš o co mu jde? Jestli ne, mile ti to povím." Zvedla se a očima metala blesky. "Jde mu jen o sex a dědice!" řekla s rozhořčením v hlase a pak si zase sedla.
"Nemyslim si." Oznámila ji Alexis. "V tvém případě ne."
"V mém případě ne." zamumlala si pro sebe. Vzpomínka, jak ji pozoroval, když spala, jak ji zachránil před Nellinem, jak ji chtěl znásilnit a teď…teď ji nechal odejít. Tohle by nikdy neudělal, věděla to a Malfoyovi už vůbec ne. Nikdy by si nenechali ujít šanci….nikdy.
Ukazováčkem si přejela po rtech, ještě stále cítila jeho rty na svých…jako kdyby tam byly… Nechtěla si přiznat, že dnešní polibek byl něco víc… "Jsem blbá, nesmim k němu nic cítit, nesmim." Pošeptala do ticha. Vstala a pustila horkou vodu do obrovské vany. Mezitím, co se vana napouštěla, nechala ze sebe spadnout šaty a koukala se na sebe do zrcadla. Její tělo mělo nějaké chybky, to ano, ale ty viděla pouze ona. Na jejím levém předloktí se rýsovalo černé znamení Zla. Jaký slastný pocit, když zabila toho ubožáka… Vybila si vztek chovaný v sobě. Koukla se na vanu, která byla už plná. Otočila kohoutkem a voda přestala téct. Opatrně vlezla do vany a plně se ponořila do myšlenek.
"Paní?" tichý hlásek ji vytrhnul z jejího myšlení. Otočila hlavu a koukla se, kdo ji to vyrušil.
"Co je?" zasyčela podrážděně.
"Já, paní přinesla jsem vám oblečení na spaní, pán si to žádal. Já se omlouvám, nechtěla jsem vás vyrušit paní." Skřítka se uklonila, její košilku s průsvitným župánkem položila na židličku a lusknutím prsty se přemístila. Cissa se nechala hladit vodou ještě pár minut, pak z vany vylezla a oblékla se do košilky.
Jakmile vyšla z koupelny, podívala se po místnosti. Lucius už byl v posteli a v klidu oddechoval. Cissa potichu přešla k posteli a shodila ze sebe župánek. "Už spí." Ujistila se a lehla si vedle něj. Ještě ho mlčky pozorovala, pak se otočila zády k němu a usnula.
*
Unavené oči se rozlepili a tikali po posteli. Byla tam sama, že by se ji to jenom zdálo? Rychle se koukla na levé zápěstí, kde bylo znamení. "Nezdálo." Povzdechla si a vylezla z postele. Tikala pohledem po místnosti a hledala svého snoubence. Když zjistila, že tam není tiše si oddychla. "Musim jít za Trix, musim si s ní promluvit." Řekla si pro sebe a tiše odešla do svého pokoje, kde se oblékla do normálních šatů a upravila se. Poté seběhla dolů na snídani.
"Doro!" zavolala skřítku, která se před ní okamžitě objevila.
"Přejete si paní?" optala se přikrčená skřítka.
"Kde je Lucius?"
"Pán je ve své pracovně, paní."
"To je dobře." Usmála se, neměla na něj zrovna náladu. "Vyřiď mu, že jdu za svoji sestrou."
"Jistě paní." Skřítka se přemístila. Cissa si vezala do ruky jablko a začala kousat. V tu chvíli se před ní znova objevila Dora.
"Paní? Volá vás pán." Blondýnka se otočí na skřítku.
"Nejsem žádný pes." Řekla, nicméně vstala a šla do pracovny.
*
Otevřela dveře a vešla do tmavší pracovny. Lucius seděl u stolu a něco psal. Cissa za sebou tiše zavřela dveře. "Potřeboval si?" optala se a on se na ní otočil.
"Mám ti vzkázat od matky, že nám už vybrala šaty na ten maškarní ples." Blondýnka si sedla na zelenou sedačku naproti stolu.
"A no jistě, ten ples." Ušklíbla se a pozorovala Luciuse, který ji pohled opětoval. "Řekla ti, za co půjdeme?"
"Ne." odpověděl ji a vstal ze židle. "Proto za ní máme přijít na oběd." Cissa se mu koukla do očí.
"Dobrá, příště si mě nevolej jak psa." Odsekla, vstala a vydala se na odchod, Lucius ji ale chytil.
"Tohle si nebudeš dovolovat, seš moje snoubenka a poslouchat mě budeš jak já budu pískat." Řekl v klidu, ale v jeho hlase šlo slyšet rozhořčení. Cissa na něj otočila až ji její vlasy spadly do obličeje. Šla k němu co nejblíže.
"Možná jsem tvoje snoubenka, ale v úctě tě nebudu mít nikdy!" vmetla mu do obličeje. "A už vůbec ne tě poslouchat na slovo!" Lucius se napřáhl a vlepil ji facku. Nečekala ji a tak spadla na zem. Její zápěstí se ohnulo do nepřirozeného úhlu a do očí se jí dostaly slzy.
"Au." Sykla a koukla se na zápěstí. Když to uviděl Lucius, v očích se mu blýskl strach, tohle přece nechtěl! Opatrně ji vzal do náruče. "Okamžitě mě pusť!" křičela na něj, ale marně. Naprosto ignoroval její nadávky na jeho osobnost a přenesl ji do jejího pokoje. Položil ji na postel a její zápěstí vzal jemně do své ruky. Cissa se na něj dívala s nedůvěrou v očích, vždyť ji dal facku! Jako nějakému malému dítěti! Vytrhla mu nemotorně ruku z té jeho a potichu sykla bolestí. Lucius si její zápěstí ale stejnak vzal a škubl s ním.Blondýnka vydala z plic výkřik a svoji hlavu zabořila do jeho vlasů. "Proč?" zavzlykala. Z jejích očí se hrnuly slzy, už je nemohla déle

zadržovat…už ne…"Proč si tě musim vzít?!" pošeptala stálejíc zabořenou hlavu do jeho blonďatých vlasů. Lucius nevěděl co má dělat, tohle nečekal a takhle ještě nikoho neviděl reagovat. Opatrně ji objal a pohladil ji po nezkrocených vlasů.
"Prostě to tak je Ciss." Řekl ji a položil si ji na klín. Nebránila se, jenom brečela a držela se ho.
"Já tě nesnáším." Zavzlykala. "Proč mi děláš ze života peklo." Lucius měl už od jejích slaných potůčků mokrý krk a mokré kaňky na košili.
"Já vim." Povzdechl si. "Musim už jít." Ciss si ze sebe sundal a položil ji na postel. Ještě došel ke skříňce z které vyndal jakýsi lektvar a podal ji ho. "Na ruku. Vypij to." Položil ji to na stoleček vedle postele a odešel.
Tmavým zeleným pokojem se ozývali nešťastné ženské tlumené vzlyky…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama