2.kapitola

26. září 2008 v 16:11 | Ivi |  Vládkyně přírody
Zjistila jsem, že neumím psát dlouhé kapitoly...

2.kapitola

Celá zadýchaná (až se za břicho popadám) se zastavím před Baculatou dámou. To teda bylo něco! Ještě že na to zatim, ale zatim nepřišel...
,,Heslo?" otáže se mě Baculatá Dáma. No, nechci nějak kritizovat, ale jestli je ona dáma, tak já jsem císařský pudl.
Podívám se na ni pohledem jako-bys-mě-neznala, a zavrčím :
,,Pěstovaný červy?"
,,To byla otázka..." sjede mě pohledem ,,...slečno."
,,Pěstovaný červ!"
,,Ne."
,,Pěstovaný červi!"
,,Ne."
,,Sakra!"
,,Ne."
,,Grrr..."
,,Už vůbec ne, slečno, a pokud mě omluvíte..."
,,Ne!"
,,...tak bych šla na čajový dýchánek..."
,,Počkejte!"
,,...s..."
,,Praštěný medvěd." ozval se za mnou až moc známý hlas. Lenivě jsem se otočila a stanula tváří v tvář Jamesi Potterovi.
,,Co chceš?" zeptala jsem se co nejlhostejněji. No, nevím jestli to tak vyznělo, protože se mu pobaveně zvedlo obočí.
,,Chci vejít do společenské místnosti." řekne, jakoby to byla nějaká cenná informace.
,,Jo? A víš, že já taky?"
,,Tak proč nejdeš?" a sakra! Teďka mu říct, já nevěděla heslo, bude pod mojí úroveň.
,,Protože si přišel ty, ne? Taková logika a ty se ještě ptáš!" vyčetla jsem mu nespravedlivě, a otočila se s cílem že projdu otvorem. Ouha.
,,No to je krásný." řekla jsem ,,Kde si myslí, jako že myslí?" prohlásila jsem naprosto bez šance, že by mě někdo pochopil.
,,Ehh???"
,,No," začala jsem Potterovi vysvětlovat ,,kdo si myslí že jako je?Věděli jsme heslo?Věděli, tak proč sakra zvedla ten svůj kombajn, a klidně si odešla?"
,,Tak půjdeme k řediteli." navrh Potter pobaveně.
Nasucho jsem polkla. Ne! Jen k ředitelovi ne!
,,A nevíš kde je Jane?" zeptala jsem se tenkým hláskem.
,,Bude ve své ložnici." pokrčil rameny Potter a ležérně se opřel o stěnu, a zavřel oči. Vypadal tak sladce...Ne!!! Na co to myslíš Suzanne!
,,Co teda budeme dělat?" sesunu se zoufale na zem.
,,Budeme?" otevřel oči Potter a zadíval se na mě.
Ach Merline, teďka pomož. Znovu jsem polka a odvrátila se. Pak mě napadla spásná myšlenka! Polgara!
Rychle jsem vyskočila na nohy, a začala prohrabávat své kapsy. Kde je sakra ten dorozumívač?
Cítila jsem, jak na mě dál Potter civí, ale čas od času jsem po něm hodila očkem. No co, když jemu nešlo odolat! Moment! Suz vzpamatuj se! je to Potter! Ach Bože! Merline vidiš to? Já už samým přemýšlením kleju mudlovsky!
,,Tady to je!" vykřiknu nahlas šťastně a vítězně si prohlížím sluchátko.
,,???" ozve se můj spoluúčastník.
,,Neřeš, a radši mi pak poděkuj." odsekla jsem a začala se věnovat mudlovskému přístroji.
,,Halo?" zkusila jsem. Nic. Já jsem to ale hlava! Ještě potřebuju takový ten...mikrofon?Jo.
,,Haló?" zkusím podruhé. Úspěch!!! Tleskejte!
,,To jsi ty Susan?" ozve se překvapený hlas mé elfí přítelkyně.
,,Ne, to jsem já, Helena z Havraspáru." zažertuju a ignoruju Pottera, který se marně pokouší získat mou pozornost.
,,Tak fajn, pozdravujte Godrica..."
,,Ne počkej! Jo, jsem to já a v pěkným maléru." odpovím rychle.
,,Jako bys nikdy v žádném nebyla, kde si? Máme jít trénovat!" konstatuje Polgy.
,,No jo, ale já se nemůžu tady s Potterem dostat do společenky." vysvětlím důvod ,,Jinak bych..."
,,Jdu ven a mám ti vzít rovnou věci?"
,,Jo."
,,Píp." zavěsila. No pěkný. Podívala jsem se konečně na Pottera, podle mě to vzdal moc brzo, a zvedla v tázavém gestu obočí.
,,Já jen, že máme s Michaelem podobný komunikační zařízení." pokrčil rameny. Zvědavě zamrkám.
,,Jo? A máš ho tady?"
,,Ne, mám ho v pokoji, jestli chceš, tak ti ho někdy ukážu."
,,Tak jo..." nedořeknu, protože se obraz odklopí a vyjde Polgara. Je oblečená do lesa. Jednoduchý elfský oblek, a přes ramena má svůj toulec s šípy a luk drží ve své ruce. Moje věci nechá za sebou levitovat. Za pasem ji ovšem nesmí chybět kord, to mi přeci slíbila.
Potterovi málem vypadnou oči z důlků.
,,Co to máš na sobě?" zhodnotí teďka na oplátku Polgy můj oděv. No co, mám na sobě školní hábit...
Polgy si jen povzdechne a mávne svou hůlkou.
Místo školního hábitu, mám teď na sobě věci na ven. Radši to popisovat nebudu. Popadnu kord (zasunu ho za opasek), luk si dám do ruky jako Polgy a toulec nechám dál volně levitovat.
Polgara po mě hodí pohled typu nechám-ho-spadnout-a-máš-po-šípech, a tak ho radši rychle popadnu do druhé ruky, chtěla jsem zamávat zírajícímu Potterovi, což jsem nakonec zavrhla a radši rychle spěchala za Polgarou.
Ještě jsem se ohlédla a viděla mizejícího Pottera v otvoru.
,,Copak jsi s ním měla?" zeptá se mě Polgara zvědavě u brány.
,,Já???" vykulím na ni oči. Já a mít něco s Potterem? Nikdy!
,,Kdo jinej? Santa Claus?" protočí panenky Polgy.
,,Nikdy! Nic! Vůbec!" svoje argumenty dokazuju tím, že mávám rukama, to jsem ale neměla dělat. Luk mi vylítne z ruky a udělá žbluňk do jezera...
,,Nééé!"
,,Nemáš mávat těma rukama." pokrčí rameny Polgy ale jde se mnou k jezeru.
Nakloním se nad nehybnou hladinou vody a jen tak do ní bezradně zírám.
,,Co teď?" zeptá se mě Polgy.
,,Teď?" přemýšlím. Jediná možnost je do té vody skočit...
Polgara jako by mi četla myšlenky, se vítězně usmála a sladce řekla:
,,Tak hodně štěstí." a strčila do mě....
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama