2.kapitola → Je krotkej jako beránek

27. září 2008 v 16:46 | Catt |  Krvavá stopa
Konečně jsem sesmolila další kapitolčičkuXD
Snad se bude líbit, protože jsem se s tim dneska piplala... Jinak mi dole písněte, jak chcete aby to skončilo: HAPPY END/ NE HAPPY END...Díkessss
Takže LIMIT KOMENTÁŘŮ dávám 15...To není tolik ne???
No nic..tak tady to máte a prosím cyhyb nějak přehlížejte...X(
2.kapitola

Je krotkej jako beránek
Čekala jsem na ten okamžik, kdy z úst měho nového ředitele vyjde mé jméno a já budu muset doklopýtat k té miniaturní stoličce a nechat se zařadit do koleje. Nebudu lhát, hrozně moc bych chtěla být ve Zmijozelu se svým bratrem, který se tam stoprocentně dostane a s Luciusem. "Teď bych vám chtěl představit dva nové spolužáky, kteří k nám přijeli až z Rumunska a nastoupí do posledního ročníku. První je Marquis Coleridge of Moldovia." Marq na mě mrkl a vydal se ke stoličce. Black si s Marqem byli trochu podobný, ale Marq byl hezčí. Ani mu ten sto let starý klobouk na hlavu nemuseli pokládat a on okamžitě vykřikl jméno jeho a mé vytoužené koleje.
"ZMIJOZEL!" S bouřlivým potleskem se vydal ke zmijozelskému stolu, kde mu už Lucius držel místo.
"Rosalind Coleridge of Moldovia!" zvedla jsem se z dřevěné a maximálně nepohodlné židle a vydala se směrem ke klobouku. Nesnášela jsem, když jsem středem pozornosti, pak jsem rozklepaná jako osika. Ale Marquisův a Luciusův povzbudivý pohled mi dodal odvahu. Sedla jsem si tedy na stoličku. Jakmile mi dali na hlavu klobouk, slyšela jsem v hlavě hlasy. Jediný v co doufám, je to, že v klobouku nejsou lupy.
A vida, další neživý.
Ano. Odpověděla jsem a čekala kam mě přiřadí.
Hodíš se do Zmijozelu a i do Nebelvíru, kam tě jenom dát.
Do Zmijozelu, to je přece jasné.
Ne, tak jasné to není. Odeskl. Opravdu nevim kam tě zařadit, v tobě se nevyznám.
Já vám to usnadním. Prskla jsem na něj v duchu a pokračovala. Dejte mě do Zmijozelu.
Ne!
Proč ne?
Protože se hodíš do obou. Dám tě do Nebelvíru a ty za mnou za týden přijdeš, snad se v tobě už lépe vyznám. Ředitelovi to vyřídím sám, až budu v ředitelně.
NE, OPOVAŽ SE MĚ TAM PŘIŘADIT! Na tváři se mi udělal ďolíček, kterého si Marq všiml. Znal ho až moc dobře a nesouhlasně zavrtěl hlavou. Snažila jsem se klobouku ještě chvíli vyhrožovat, ale on si stejnak mluvil svou a pak řekl to nejodpornější slovo, co znám. "NEBELVÍR!" šokovaný výraz na tváři mého bratra a mého druhého "bratra" vypovídal za jedno. Ten klobouk nebude dlouho žít, jestli mě příští týden nepřeřadí do Zmijozelu. Tentokrát s potleskem od nebelvírských jsem si sedla k nebelvírskému stolu hned vedle sympatické rudovlásce.
"Ahoj Ros." Otočila jsem se za hlasem a koukla se do krásné tváře toho nejdebilnějšího kluka.
"Nazdar Blacku." Odpověděla jsem, ale pak jsem uviděla světle hnědé vlasy. "To ne." povzdychla jsem si pro sebe. Jestli je v téhle koleji Black, pak je tu i Potter. A pak je tu i. Nasucho jsem polkla pořádně jsem zaostřila svůj pohled na mého největšího nepřítele.
*
Koukala jsem na polomrtvého muže ve stínu stromů. "Tohle já nemůžu." Zakroutila jsem hlavou.
"Musíš!" zakřičel na mě bratr a muže vyhoupl do mé výšky.
"Marqu, matka říkala, že zabíjet lidi můžeme až to bude nezbytně nutné." Řekla jsem.
"Co se týše krve, tak jsi možná sytá, ale syrové maso musíme jíst každý den. Víš to sama." Přitvrdil. Měl pravdu, syrové maso musíme jíst alespoň jednou denně a to teda pořádnou dávku. "Bradavice nám to neposkytnou. Tak jez dokuď máš možnost." Znova jsem se koukla na muže. "Musíš jíst nebo zahyneš a já budu nikdo bez tebe." Řekl a odhodil bezvládné tělo pár metrů od nás. "Víš? Seš moje sestřička. Moje malá sestřička." Obejmul mě a já se v tu chvíli cítila úžasně a zároveň hrozně. "Musíš jíst, abys mi neuschla." Zasmála jsem se. On ví jak rozveselit.
"Máš pravdu." Přikývla jsem a změnila se. Jedním skokem jsem byla u muže svým dlouhým nehtem jsem mu rozpárala břicho. Krásná vůně se linula vzduchem. Koukla jsem na svého bratra, který nade mnou stál a pyšně se na mě díval. Znovu jsem se zadívala na člověka, který je už mrtvý a z břicha mu vyčnívají játra. Opatrně jsem je vzala do ruky a podala je Marquisovi, je to jeho nejoblíbenější část člověka. Já mám raději srdce a střeva, pak samozřejmě i maso. Pro sebe jsem si tedy vytáhla srdce a stala. "Dobrou chuť." Usmála jsem se a špičatými zuby jsem se hladově zakousla do už neživého srdce. "Abych nezapomněla." Mluvila jsem mezi kousání jídla. "Ve škole je vlkodlak." Marq přestal žvýkat a vykuleně se na mě podíval.
"Jak to víš?"
"Poznala jsem se s nim." Řekla jsem pravdu.
"Cože? A to jsi ho nezabila?!" vyštěkl.
"Neřvi na mě Marqu. Bylo to ve vlaku a byli tam lidi." Prskla jsem na něj.
"No a?" protočil oči.
"No a? Kdyby někdo zjistil co jsme zač, tak jsme v pěkný řiti." Sedla jsem si na mokrou trávu. "Vyhodili by nás a rodiče by nás zabili."
"Máš pravdu." Sedl si vedle mě a opřel se o otevřené mrtvé tělo muže. "Takže říkáš, že ho znáš?"
"Ano."
"Kdo to je? Jak se jmenuje?"
"Remus Lupin a chodí do Nebelvíru." Odpověděla jsem. Nedokázala jsem si představit, jak se s nim budu týden každý ráno potkávat.
"Tenhle úplněk ho zabijeme."
"Cože?"
"Slyšela jsi, musíme."
"Já vím válka." Prohodila jsem. "Ale je to škoda, je sexy."
"Ty seš blbá." Hodil po mě střevo.
"A ty seš prase." Chutné střevo jsem si sundala z hlavy a strčila do pusy. "Při jídle se nemluví."
*
Špinavý od krve jsme se vydali na do našich společenských místností. Co se týče kolejí a toho opelichaného klobouku, který se nevyzná v lidech jsem bratrovi řekla všechno.
"Neboj sestři, příští týden spolu budeme chodit na obědy a tak dále." Zasmál se Marq a objal mě.
"To si piš, že budu jinak ho rozstříhám." Vyřkla jsem ortel nad kloboukem a bratr se rozesmál.
"Sestři já tě žeru. Ty tvoje hlášky, tvoje chování a tvoje krása." Spiklenecky na mě mrk. "Kdybys nebyla moje malá sestřička, tak bych po tobě okamžitě vyjel." Šokovaně jsem na něj vykulila oči.
"Cože?!" vyprskla jsem smíchy. "Taky nejseš k zahození bratříčku." Dloubla jsem do něj a obejmutí jsem opětovala a to celkem silně.
"Ježiši, rozdrtíš mi kosti." Vykřikl a já jsem objetí povolila.
"Abyses mi nerozsypal miláčku." Provokovala jsem ho.
"Mě taky obejmeš?" otočila jsem se a koukla se na svého druhého "bratříčku".
"Ale jistě Luciusi, jestli se mě neštítíš?" pokrčila jsem rameny.
"Tebe? Nikdy vílo, pojď ke mně." Skočila jsem na něj a obejmula ho. Nechápu, jak z něho může mít někdo strach, je krotkej jako beránek.
"Příští týden bude ve Zmijozelu." Promluvil Marq.
"Jak to?"
"Pitomej klobouk." Sykla jsem. Lucius se tajemně zasmál, ale pak se na mě koukl.
"Prosim tě, proč si od krve?" odstrčil mě a prohlížel si na svoji ušpiněnou košili.
"Zapomeň na to, že se ti budu omlouvat, ty si chtěl abych tě obejmula." Vyplázla jsem na něj jazyk. "A kde máš gorily?" teprve teď jsem zjistila, že je sám, to u něj není zvyklé.
"Je mi to jedno." Mávl rukou a vytáhl hůlku. "Swimseg." V mžiku jsem byla čistá.
"A já?" nadzvedl obočí Marq. Lucius znuděně zvedl ruku a znova pronesl formuli. "Že ti to trvalo." Vyprskl. Podle mě si na sebe moc dovolovali, ale tak co.
"Já musim, mějte se." Oba na mě mávli a odešli si svoji cestou.
*
"Jak se jmenuješ?" zeptala jsem se když jsem byla probuzena sympatickou zrzkou.
"Lily Evansová." Usmála se. "A ty?"
"Říkej mi Ros." Řekla jsem.
"Ahojky. Jmenuju se Kristy." vybafla na mě brunetka. "Co si dneska na sebe vezmeš?"
"Co si vezmu? Asi školní uniformu." Mrkla jsem na ní a zasmála jsem se.
"Taky pravda." Pokrčila rameny Kristy a nasoukala na sebe neuvěřitelně miniaturní školní sukýnku.
"Takhle krátký to mají všichni?" ukázala jsem na sukni. Normálně totiž nosím sexy djeansy a trika s velkým výstřihem. To mi bohatě stačí.

"Jo."přikývla. Vstala jsem a nasoukala jsem se do sukně. Potom jsem si vzala bílou košili, kterou jsem nechala rozepnutou tak, aby mi šel vidět kousek mé oblíbené černé krajkové podprsenky a přes košili jsem si dala šedý svetr, který byl POVINNÝ (taková hrůza…). Naštěstí měl pěkný výstřih, takže alespoň jeden bonus pro mě. Mám ráda, když se za mnou kluci otáčí. Vlasy jsem nechala rozpuštěné a na oči si dala černou řasenku a tužku. "Ros! Ty vypadáš neuvěřitelně sexy!" vyhrkla na mě brunetka. Já se jenom ušklíbla, vzala si učení a vyrazila na hodinu. Jakmile jsem scházela schody, ucítila jsem pach vlkodlaka. Snažila jsem se nevnímat pach, ale byl silnější než já a dostala se mi do hlavy. Když jsem sešla dolů do místnosti, seděl tam už Remus s Blackem a čekali pravděpodobně na Pottera.
"Ty vole." Zaječel Black, když mě uviděl. Samozřejmě na sebe vrhl veškerou pozornost lidí v místnosti a koukli se co je tentokrát zájem objektu. Skoro všichni kluci ve společence na zírali jako na bohyni. Za to dívky...
"Dobré ráno Blacku." Pozdravila jsem. Chtěla jsem se otočit, ale nohy mě neposlouchali. Remus na mě zíral podobně jako Black, s tím rozdílem, že si stoupl. Instinktivně jsem se přikrčila a zavrčela. Totéž udělal i on a Black na nás čuměl jako z Marsu. Panebože, jakou já mám chuť ho zabít, ale škoda ho. Jak jsem už řekla, je pěkně sexy. Chtěla jsem se na něj zrovna vrhnout, když v tom do mě někdo narazil.
"Ježiši, promiň." Vyhrkla rudovláska.
"To je v pořádku." Odpověděla jsem a ráda, že do mě Lily vrazila a já mu prozatím nic neudělala jsem se vydala vstříc novému dnu…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama