2.kapitola → Nikdy!

26. září 2008 v 10:01 | Catt |  Copak toho chci moc?
Je tu 2.kapitola povídky COPAK TOHO CHI MOC? Jmenuje se NIKDY! Doufám, že se vám bude líbit. Počítám s komentíkama abych si mohla číst i já.:o) Jinak, je to delší, než ta první...
Věnuji jí Scarlett.:o) Za první komentíky..díky..:)
(KLIK PRO CELÝ ČLÁNEK ↓)

Už jenom tři hodiny. řekla si pro sebe Ciss a usoudila, že by se mohla pomalu začít připravovat. Zaklapla tedy knížku a vstala.Všechno ze sebe sundala a vlezla si do vany. Vychutnávala si každičkou kapičku, která se odrážela a stékala po jejím nahém těle. Když se vysprchovala, vyšla z koupelny a koukla se na sebe do zrcadla. Postavu mám pěknou. Nemusím se za nic stydět. pomyslila si. Popošla k posteli, vzala hůlku a ukázala jí na mokré vlasy. "Pulíxero." vyslovila a její vlasy byly v mžiku suché. Došla ke skříní a vyndala si z ní černozelené šaty. V šatech, které by neměly barvu zmijozelu by ani nesměla vyjít z domu. Kromě svatebních. Asi do půl hodiny byla hotová. Učesaná, namalovaná, převlečená a obutá se koukla znova na hodinky. Ještě půl hodinky. řekla si pro sebe. Musela uznat, že se chvěla. Bylo to vzrušení. Chtěla vědět, koho jí rodiče vybrali. Lehla si nepostel, vytáhla si knížku a začala si znova číst. "Okamžitě pojď dolu!" zavolal ze zdola hlubší hlas. Zaklapla, dneska už po druhé, knížku a šla se kouknout do zrcadla. Naposledy se upravila a přesvědčila se, že jí to sluší. I když se nechtěla vdávat, na svůj dojem si dávala záležet. Když seběhla ze schodů, okamžitě jí začal někdo přikazovat.
"No konečně, kde jsi byla? Koukej se chovat slušně! Jasný?" sykl na ní otec jakmile jí spatřil.
"Samozřejmě otče." přikývla jim dcera. Moc dobře věděla, že jejímu otci se nesmělo odporovat.
"Tvůj nastávající je gentleman, neudělej nám ostudu, jinak si tři měsíce neodpočineš od bolesti." sykla na ní matka, která stála kousek od ní.
Po půl hodině se sál naplnil několika lidmi. Většinu z nich ani neznala. Všichni, kteří Blackovi pozvali tu už byli. Jen jediná osoba stále scházela.
"Kde je? Neměl by tu už být?" zeptala se nervozně Paní Blacková svého manžela.
"A prý gentleman. Gentlemani snad nechodí pozdě ne?" odfrkla si Cissa. Panebože já mám ale hlad. řeklasi pro sebe a už si to namířila k hlavnímu stolu, kde se každých pět minut objevovalo něco nového. Když se naklonila aby si vzala dort, který se jí zdal chutný, do ní někdo vrazil. Dotyčný se otočil a za jeho hlavou letěli dlouhé rovné vlasy stejné barvy jako má Ciss.
"Slečná Blacková?" zeptal se. V jeho hlase šlo slyšet opovržení, ale na venek to nedal znát.
"Ano, a vy jste?" zeptala se chladným tonem, přičemž zvedla levé obočí. Prohlídla si ho, byl taky v zeleném. Jako ona. Ježiši, to se tu musí každý promenádovat v zelený či černý?
"My se přece známe. Copak jste mě nepoznala? Já vás poznal hned." řekl s nádechem ignorace. Narcissa si ho prohlížela. Ano, někoho jí připomínal z minulosti. Že by ze školy?
To už se k nim ale vřítil její "milovaný" tatínek. Čekala, že na ní bude řvát, že její budoucí manžel už přišel, ale nic z toho se nestalo. Pan Black se mile usmíval, ne na Cissu, ale na toho neznámého blonďatého muže.
"Jak vidím, tak jste se už seznámili." řekl stále s úsměvem pan Black. "Narcisso, chtěl bych ti představit tvého budoucího manžela. Narcisso, Lucius Malfoy. Luciusi, má dcera Narcissa Blacková." zůstala na něj tupě zírat. Panebože, Malfoy. To je zlý sen. řekla si pro sebe.
"Velice rád vás znova vidím." řekl s úsměvem na rtech. Poznala, že je to nucený úsměv. Jakmile to dořekl, uklonil se jí a za ním vlály dlouhé blonďaté vlasy. Zůstala na něj ještě chvíli šokovaně koukat, ale pak se vzpamatovala.
"I mě těší." řekla s naprosto chladným hlasem a ani se nesnažila se na něj usmát.
Když se seznámili, začal se vybavovat s panem Blackem. Věděla, že o její přítomnost zrovna teďko nikdo netoužil, odešla tedy k sobě do pokoje, kde si sundala všechny věci, odmalovala se a rozmotala si složitý účes na její hlavě. Celá rozlámená s podpatků si lehla na postel. Do očí se jí rvaly slzy. Začala vzpomínat na školní léta...
oOo
"Salazar!" křikla na stěnu blonďatá dívka. Stěna se otevřela. Jakmile vstoupila do společenské místnosti, všichni se na ní podívali. "Co čumíte!" zakřičela na celou místnost. Všichni od ní odvrátili pohled a začali si mezi sebou znova povídat.
Dívka se rozešla směrem k černovlásce, když ale zjistila, že byla ve společnosti s blonďatým chlapcem a dalšími jeho kumpány, se zastavila.
"Hele mese, Blacková!" křikl na ní blonďatý chlapec.
"Nazdar Malfoyi. Bell? Můžu s tebou mluvit?" zeptala se černovlasé dívky, která seděla vedle onoho chlapce. Bella se otočil k Malfoyovi, ten záporně zavrtěl hlavou až mu jeho delší vlasy spadly přes oči.
"Nemůžu Narciss, ale já." začala větu, ale dívka, která se na ní upřeně dívala dokončila větu.
"Ale já poslouchám jenom blonďatého peroxida a jeho pitomý žvásty?" koukla se na něj. Ten se jenom ušklíbl. Už to nevydržela. Nejdřív jí vzal kamarády, jejího kluka, přede všemi jí pomlouval a teď jí bral rodinu? Rodinu? Csss. Jestli Bella poslouchá toho debila, tak to není moje rodina. Řekla si pro sebe a popošla k Luciusovi, sklonila se nad něj. "Srabe." Šeptla. Nevěděl co říct, čekal, že by mu dala facku, že na by něj začala křičet, ale to že mu pošeptala do ucha a ještě takovéhle slovo s naprostým klidem. To nečekal. Otočila se na podpatku a odešla do komnaty. Tam si lehla do postele a začala pomalu brečet.
oOo
Jejich válka neustále pokračovala, až do 6.ročníku. Nic jí nedělal. Bylo jí to divné. 'Že by ticho před bouří?' Ptala se sama sebe. V 7.ročníku se též nic nedělo, až jednou.
Narciss zrovna vylézala z horké vany a oblíkala si na mokré tělo župan. V tu chvíli měla pocit, jako kdyby se pod ní zatočila zem. Upadla, nevěděla jak, prostě upadla. Když se zvedla, uslyšela uchechtnutí. Myslela si, že je to jedna z jejích kamarádek, ale mýlila se. Před ní stál Lucius a za nim jeho čtyři kumpáni. Na rtech měli šibalský úsměv. "Vy jste mě přemístili? Okamžitě mě pošlete nazpátek", křičela na ně, ale když viděla, jak se znova začali smát, věděla, že tu není něco v pořádku.
"Ahoj princezničko." pozdravil jí Lucius a prohlídl si jí. Prohlíželi si jí všichni, kteří byli přítomni. Což byl Lucius, Severus, Pressten, Nellin a Samuel. Něco jí káplo na odhalené rameno. Koukla se, byla to kapka vody. V tom si uvědomila, že tu byla jenom v županu a byla ještě stále mokrá. Vyděšeně na ně koukala. Ještě stále měli na rtech úsměv a koukali na její nohy a odhalená ramena, věděla, že jí svlíkají pohledem. Nevěděla co má dělat. Začala usilovně přemýšlet. Nakonec se rozhodla, že se bude opírat o zeď, snad narazí na dveře. Bylo jí jedno na jaký, chtěla být od nich co nejdál, hlavně od Luciuse. Koukal se na ní co vyvádí. Úsměv na rtech mu zmizel v okamžiku, když otevřela dveře, které našla. Otočila se na podpatku a rychle utíkala.
"Crucio!" zakřičel jakýsi hlas. Narcissa upadla na zem a začala se svíjet v křečích. Jak se svíjela na zemi, župan se jí vytáhl až do půlky stehna. Sama nevěděla jak dlouho jí ten dotyčný mučil. Když přestal koukla se na něj. Byl to Pressten. "Ubožáku!" křikla na něj a začala se hystericky smát. To ho vyvedlo z míry. Cissa se zvedla na nohy a utíkala od nich pryč. Koukala se do zadu, zda za ní někdo běží. Neběžel. Zrovna když se chtěla otočit dopředu jí někdo chytil a přitáhl si jí k sobě.
"Mě neutečeš princezničko." podotkl a vykouzlil na rtech úsměv. Byl to Lucius. Narazil s ní o zeď tak, že zavila bolestí.
"Ššššt! Přeci by jsi nechtěla, aby se někdo probudil." zakryl jí pusu. Cisse začali selhávat nohy a naprosto se uvolnila. Kdyby jí Malfoy nedržel tak pevně, sklácela by se na zem. Ten se jenom usmál a využil situace, kdy se už nebránila. Byla vyčerpaná. Obmotal její nohy kolem jeho boku a začal jí zuřivě líbat. Nezmohla nic a tak se nechala líbat i po krku a dekoltu, když ale začal líbat i levé prso se jí znova vrátila síla. Nesnášela ho. Odstrčila ho, přičemž mu nenápadně vzala jeho hůlku.
"Crucio!" řekla a ukázala na Luciuse, který byl poměrně v šoku. Začal se svíjet v křečích. Potom když viděla, že Lucius se nezvedne ani na nohy řekla formuli, která jí přemístila nazpátek do koupelny. Hůlku si v tom spěchu nechala, dala jí Belle aby mu ji vrátila. Od té doby se mu vyhýbala jak jen mohla a teďko po tom všem co jí udělal bude její manžel.
"Nebude, nikdy." řekla do ticha. Na sametový polštář spadla slza.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama