3.kapitola → Deniss, jaké to je?

25. září 2008 v 23:00 | Catt |  Ve vášni krve
Takže, bobánci! Jelikož se mi PC rozhodlo odporovat a novou kapitolku k Copak toho chci moc se mi smázlo /fakt díky Microsoftu/, tak jsem se naštvala a s hlasitými nadávky od něj prostě odešla. Dneska mi to ale nedalo a rozhodla jsem se, že vám písnu novou kapču k týhle kapitolovce a zítra se opakovaně vrhnu na Copak toho chci moc... Takže mě nezabijte, díky xD

4.kapitola
Daniell? Jaké to je?
Stála jsem před známým domem. Bledě modré stěny, bílé okenice, dva velký stromy na přední zahradě, to všechno mi připomínalo jediné… Domov. Došla jsem až ke dveřím a zaklepala. Dveře se s pomalým vrzáním otevřely. "Dobrý den." přede mnou stála žena. Její kdysi krásná naplá kůže se teď na jejím obličeji skládala jako harmonika. Místo těch blonďatých vlasů, které jsem tak obdivovala, měla vlasy krátké, barvy měsíce.
"Kdo jste?" Přejela si mě unavenýma očima, který vypovídali o všem, co prožila.
"Jste paní Fromen?" zdvořile jsem se zeptala a pramen vlasů jsem si zastrčila za ucho.
"Ano." Přikývla. "A kdo jste Vy?"
"Jsem Vaše dcera, Roxanne Fromen…"
"Néé!" Otevřela jsem oči a vystřelila do sedu. "Byl to jenom sen, jenom zlý sen." Co když se to stane realitou? Zatřepala jsem hlavou a zmateně se podívala kolem sebe. Ležela jsem v obrovské tmavé posteli s bledě modrými nebesy. Byla jsem přikrytá napohled sametovým povlečením, které jsem na ani necítila, jak bylo lehké. Naproti mně byla malá komoda z ebenového dřeva. Stoupla jsem si a přešla k ní. Přejela jsem povrch komody. "Žádný prach." Pošeptala jsem. Byla jsem překvapená… Nad komodou byl dominantní obraz, na kterém bylo několik postav. Šáhla jsem na obraz a začala postavy počítat. "Deset." Pět žen a pět mužů. Každý z nich měl na sobě nadýchané oblečení, které mi silně připomínalo dobu baroka. Všichni stáli na zahradě před jakýmsi nemalým zámkem, spíše hradem. Otočila jsem se a prohlédla si zbytek pokoje. Byl tu ještě pracovní stůl s židlí, krb a skříň. Na obou stranách komody byli dveře. Jedny pravděpodobně vedli do koupelny a druhý pryč z pokoje. Rozhodla jsem se, že koupelnu si prohlídnu později, chci vědět co je za těmi dalšími dveřmi. Přešla jsem k nim a otevřela je. Přede mnou se táhla dlouhá chodba s červeným kobercem a kamennými zdmi. Mírně jsem zaváhala, jestli mi to stojí za to, abych bloudila neznámou budovou, ale zvědavost zvítězila. Tak jak jsem se probudila, ušmudlaná, špinavá, jsem se vydala chodbou. Šla jsem rovně a cestou jsem potkala několik dveří z tmavého dřeva. U jedněch jsem se zastavila a ač se to nemá, jsem přitiskla ucho ke dveřím a poslouchala. Nic… Narovnala jsem se a šla chodbou dál. U některých dveří jsem se ještě pozastavila a poslouchala, jestli tam někdo není, ale nikdo nikde. Došla jsem až na konec chodby, kde začali dlouhé schody dolů. Takže jsem byla ve druhém patře. Chytla jsem se pozlaceného zábradlí a pomalu je sešla. "A co teď?" Koukala jsem kolem sebe. Ocitla jsem se ve větší síni, kde po každé straně bylo několik dveří. "Super." Odfrkla jsem si a přešla k jednim dveřím, přitiskla jsem k nim ucho a poslouchala. Měla jsem štěstí, slyšela jsem hlasy. Natáhla jsem se po klice, ale někdo byl rychlejší a otevřel je. Přede mnou stál muž s černým mikádem. Na sobě měl tmavý oblek, až na světlou sponu, která nejenže držela šátek kolem jeho krku, ale také rozzařovala jeho úbor. Jeho pronikavý černý oči si mě měřili a na tváři se mu vyrýsoval jakýsi úšklebek. Na sucho jsem polkla a zmateně sklopila oči. "Adame? Co to tam máš?" Ozval se ženský hlas. Netrvalo to ani sekundu a za nim stála štíhlá žena s dlouhými hnědými vlasy. Rudé šaty ji dokonale zvýrazňovaly její přednosti. Překrásnému obličeji, který byl snad celý ze sametu, dominovali oči barvy hořké čokolády. Připadala jsem si jako ta nejhnusnější bytost na světě, s nimi se nemůžu nikdy rovnat… Upřela na mě oči a nakrčila nos. "Člověk?!" Vydala ze sebe zvuk podobnému zavrčení a vyhrnula horní ret. Dokonalé bílé zuby se zablyštěly a dva z nich se prodloužily do nenormálních rozměrů. Polekaně jsem ustoupila a vyděšeně jsem se dívala na ženu, která se pomalu měnila v noční můru.
"Saphiro, ne!" Křikl na ní muž. Žena do něj pouze strčila a skočila na mě. Pod tim hrůzostrašným pohledem se mi podlomily kolena, ale ještě před tím, než jsem dopadla na zem, na mě skočila Saphira. Nevim jak dlouho jsem padala, ale náraz na zem byl tvrdý. Přišlo mi, jako kdyby mi v hrudníku něco prasklo. Hnědovláska si na mě obkročmo sedla a vydala ze sebe další zavrčení. Roztrhla mi rukáv na levé ruce a nehtem na ukazováčku mi řízla do ruky. Vydala jsem ze sebe tichý vzdech. Bolelo to víc než jsem si myslela. Z malý ranky se začala hrnout krev a Saphira tu tekutinu doslova hltala pohledem. Koukla jsem se za ní a hledala onoho muže, ale ten už tam nebyl. Nechal mě v tom samotnou… skvělý…Tomuhle se říká gentlemanství? Sakra!
Hnědovláska se už chystala ochutnat moji krev, ale v tom ji někdo neuvěřitelnou rychlostí zchodil ze mě. Ležela jsem na zemi a teprve teď jsem si uvědomila, jak děsně rychle dýchám. Tep si mi snad zbláznil… Nade mně se sklonil onen černovlasý muž a starostlivě se na mě podíval.
"Jsi v pořádku?" Vytřeštěnýma očima jsem na něj otočila hlavu. No promiň, ale já se tu stanu oběti upíra a on se mě zeptá, jestli jsem v pořádku?
"Jsem v šoku." Řekla jsem popravdě.
"Můžeš vstát?" koukl na moji ruku a odskočil ode mě. "Obvaž si tu ruku!" zasyčel a otočil se ke mně zády. "Dělej!" Natáhla jsem se pro odtrhnutý rukáv a obvázala jsem si jim poraněnou ruku. "Už?"
"Jo." Adam se na mě zase otočil a tentokrát měl na tváři milej úsměv. "Promiň, ale ta krev, láká mě." Mlsně se olízl a když uviděl můj výraz, zasmál se. "Neboj, udržim se." Chytl mě za druhou ruku a vytáhl na nohy. Pohledem jsem zabloudila k hnědovlasé ženě, kterou držela sympatická černovláska. Tiše o něčem debatovaly, přičemž hnědovláska sebou škubala.
"Musíš ji omluvit, ještě na to ní zvyklá. Krev ji okamžitě zláká." Sklopila jsem zrak a očima tikala po dřevěné podlaze. "Ty jsi Roxanee?" Tiše jsem přikývla. "Já jsem Adam Kruswet." Natáhl ke mně ruku. S obavami v očích jsem si ruku změřila. Zase ji stáhl. "Chápu." Vděčně jsem se na něj usmála. "Ta která na tebe zaútočila se jmenuje Saphira de Marphis. A žena, která Saphiru drží je Denissa." Zamilovaně se na jmenovanou podíval a já se otočila jeho směrem. Delší černý vlasy, které měla zavázané ve složitém culíku kontrastovaly s bledou kůží. Z rudých rtů ji vycházely tichý slova určený Saphiře. Štíhlé tělo ji lemovaly ušlé šaty s korzetem. Moc dobře jsem znala tenhle typ žen. I kdyby si na sebe vzala pytel od brambor, vyhrála by Miss world. "Je to má snoubenka." Dodal. "Tak pojď." Chytl mě opatrně za loket a vedl mě jakýmisi dveřmi.
"Kam jdeme?"
"Za pánem." Odpověděl, v tom se zastavil a tiše si mě změřil pohledem. "Takže, Necross nelhal." Řekl spíše pro sebe, ale já se toho hned chytla.
"Necross? To je ten hnědovlasý muž?" optala jsem se.
"Jo, to je on." Uchechtl se, odtrhl ode mě zrak a zase šel. Dohnala jsem ho a zastrčila si pramínek bílých vlasů za ucho. "Kdo to je?"
"Necross je bratr Pána." Zastavila jsem se na místě.
"Bratr Pána? Není Váš Pán Leax?" koukla jsem se na něj.
"Ano, to je on." Přikývl a přešel ke dveřím. "Dám ti jednu radu, nedej na sobě znát strach."
"Proč?" optala jsem se a prohrábla si špinavé vlasy.
"Neptej se a udělej to pro sebe." Koukl na mě, jeho pohled mě varoval. Přikývla jsem a on otevřel dveře. Vešel dovnitř. Tlumený hlasy vevnitř ustaly. "Přivedl jsem jí, pane." Řekl tiše Adam a znova se otočil ke mně. "Pojď." Váhavě jsem nakročila a vešla dovnitř. Stála jsem ve velkém sálu s dřevěnou podlahou. Uprostřed onoho sálu byl velký stůl asi tak pro třicet osob a kolem něj sedělo několik lidí. Každý z nich přerušil rozhovor mezi sebou a upřeli na mě pohled. Každá tvář, ať už muži, nebo ženy, byla nadpřirozeně nádherná. Každý z nich měl světlejší barvu kůže a jejich rysy byly tak výrazné, až vypadali jako živé sochy vytvořeným nejnadanějším sochařem. V čele stolu seděl hnědovlasý muž. Dlouhé vlasy měl elegantně svázané světlou stužkou a černý oči si mě bedlivě prohlíželi. Na tváři mu pohrával tajemný úsměv. Vstal a přešel ke mně rychlým, ale přesto natolik svérázným krokem.
"Vítej, Roxanne." Vzal moji ruku do té své a políbil ji hřbet. "Jaká byla cesta?" zeptal se, jeho tvář se vůbec nezměnila. Všichni bedlivě poslouchali, co odpovim.
"Byla." Polkla jsem a koukla se na ostatní. Pohledem jsem vyhledala blondýna, který byl usazený po levici svého bratra. Věnoval mi zamyšlený pohled. "Byl zajímavý." Usoudila jsem nakonec.
"A postel? Vyspala jsi se dobře?" vyptával se dál.
"Ano, postel byla skvělá a spánek hluboký." Přikývla jsem. Už jsem pochopila, co tim Adam myslel, když mi řekl, abych na sobě nedala znát strach. Tohle byla něco jako zkouška, jak pro mě, tak i pro ostatní. Někteří se pevně držely své židle, aby po mě nevystartovali. Většina z nich upírala oči na moje zranění.
"To je dobře." Zrovna v tu chvíli do síně vešla Denissa s úsměvem na tváři. "Denisso." Usmál se na nově příchozí.
"Pane." Usměv mu oplatila. "Je mi líto, ale Saphira odešla do svého pokoje. Je po té včerejší hlídce unavená."
"Jistě, chápu. Denisso, vem tady Roxanne do lázní a připrav ji na dnešní ples." Denissa ke mně přešla tanečním krokem a chytla mě za ruku.
"Tak pojď." Mile se na mě usmála a přešly jsme práh síně.
"Pane, nevim zda byl nejlepší nápad ji sem vzít!" zavrčel známý hlas.
"Thomasi!" okřikl ho jiný.
"To je dobré." Ozval se Leax. "Každý má svůj názor." Živě jsem si dokázala představit, jak se na něj ledově usmál. "Roxanne je ta, kterou jsem hledal a ti co o ní pochybují, pochybují i mnou." Více už jsem neslyšela, protože jsme s Denissou vyšly z chodby a zamířily jsme Do jakéhosi sklepa. Mlčky jsme prošly chodbou ve sklepě a došly jsme až do místnosti, kde byla v zemi díra a v ní byla napuštěná čistá voda, ze které šly mráčky páry.
"Svleč se a oblečení dej mě." Řekla mi Denissa a do "bazénu" nalila modrý roztok. Poslušně jsem se svlékla a oblečení ji podala. "Tu ránu si můžeš odvázat." Usmála se a pohledem ukázala na zraněnou ruku.
"Ty nejsi upír?" povytáhla jsem obočí a rozvazovala jsem si kus oblečení na ruce. Denissa se rozesmála a hadřík si vzala.
"Jsem, ale za prvé, ta krev bude už zaschla a za druhé, jsem na to zvyklá." Znova se zasmála a pak pokynula rukou k vodě.
"Za chvilku tam můžeš jít, ještě ti dojdu pro šaty." Oznámila mi a ladně odešla pryč. Chvilku jsem se dívala na páru a tiše jsem si povzdychla. Nakonec jsem hrábla do vody a i když byla ještě stále vařící, naložila jsem se do ní. Voda byla příjemná a já se cítila o mnoho lépe a silnější, než předtím. Zavřela jsem oči a tiše si užívala hřejivé teplo, které masírovalo každičkou část mého těla. Byla jsem tam asi deset minut, když přišla Denissa a v rukách nesla bílé šaty. "Tak, ty jsi Roxanne Fromen?" usmála se a šaty položila na stoličku.
"Ano. Ty Denissa?" Přikývla. Na jazyku mě pálilo pár otázek. "Co jsi to nalila za modrou tekutinu do vody?" vybalila jsem na ní. Černovláska si sedla k okraji vody a pozorovala hladinu.
"To je roztok, který ti dodá potřebnou energii." Odpověděla mi prostě. "Je to z různých bylinek, ale je to účinné." Koukla na mě. "Je ti lépe, že? I zranění ti to vyléčí hned." Koukla jsem na levou ruku a užasle zamrkala. Na ruce nic, jenom hladká kůže. "To je co?" zašklebila se.
"To je jak kouzlo v pohádce." Řekla jsem, aniž bych nad tou hovádinou přemýšlela.
"Kouzlo v pohádce? To ne." Mávla nad tim rukou. "Jenom bylinky a pár vět." Zasmála se, pak se zahleděla na ruku. "Omlovám se za Saphiru, ona je nová a na krev lidí je ještě hodně háklivá."
"To je v pořádku, ještě stále jsem živá." Pokrčila jsem rameny.
"Rox? Smim ti tak řikat, že?" začala opatrně.
"Jistě."
"Dobrá. Rox, dneska tě budu muset připravit na ples."
"Slyšela jsem."
"Na tom plese se staneš jednou z nás." Polkla jsem a zavřela oči. "Nikdo neví, co s tebou Leax smýšlí. Buď se staneš jedna z jeho několik žen, nebo válečnice a pak jsou tu ještě dvě možnosti."
"Jaké?" otevřela jsem oči a zmateně se na ní koukla.
"Je tu možnost třetí, kterou bychom mohly respektive vyřadit a to je to, že by ses stala služebnicí a milenkou ostatních upíru zároveň."
"To jako." Nechtěla jsem to řikat nahlas, ale Denissa mě přerušila.
"Ano, to jako děvka." Přikývla. "Ale nezapomeň i na ti čtvrtou možnost, která by z tebe udělala něco jako královnu."
"Královnu?" povytáhla jsem obočí.
"Byla by jsi hlavní upírka, hlavní a důležitá manželka vůdce klanu." Objasnila mi to." Ale to je hodně malá pravděpodobnost. Ještě žádná by pro to místo nebyla tak dobrá, možná jedině Janiqua."
"Kdo to je?"
"Janiqua Mounfwet je upírka, která se snaží být hlavní upírkou. Leax ji mezitím na tento "post" odmítá, ale má pro ni slabost a ona toho využívá. Nevim, jak dlouho se udrží, ale i tak, musela by projít zkouškou, která by pro ni mohla znamenat i smrt."
"Takže buď se stanu něco jako kurtizánou, válečnicí, děvkou a nebo královnou." Nachvilku se ponořim do vody a pak se zase vynořim. "Pátá možnost není?"
"Ne, není. I když." Zamyslí se. "Byla by tu. Jak ti asi už Adam řekl, jsem jeho snoubenkou a pán se mě ani nedotkl." Horlivě jsem poslouchala. "Jenomže, to je něco jiného. Adam si mě vybral, umírala jsem a on mě znal už měsíc. Zamilovali jsme se do sebe a on mě dostal, něco jako dar." Usmála se. Mluvila o sobě jako kusu věci. "A hlavně, tebe si Leax vybral z neznámých důvodů a nikdo neví ani na co." Pokrčila rameny. "Už vstaň, ještě tě musim obléct, učesat a tak dále." S tichým protestem jsem vylezla a koukla se na bílé šaty přede mnou.
"Deniss?"
"Hmm?"
"Jaké to je?"
"Co jaké je?"
"Jaké je být upírka?" koukla jsem se na ní.
"Je to zvláštní. Neboj se, zvykneš si." Podala mi ručník. "Každý si musel zvyknout…"
/* <![CDATA[ */ var bbs=screen,bbn=navigator,bbh;bbh='&ubl='+bbn.browserLanguage+'&ucc='+bbn.cpuClass+'&ucd='+bbs.colorDepth+'&uce='+bbn.cookieEnabled+'&udx='+bbs.deviceXDPI+'&udy='+bbs.deviceYDPI+'&usl='+bbn.systemLanguage+'&uje='+bbn.javaEnabled()+'&uah='+bbs.availHeight+'&uaw='+bbs.availWidth+'&ubd='+bbs.bufferDepth+'&uhe='+bbs.height+'&ulx='+bbs.logicalXDPI+'&uly='+bbs.logicalYDPI+'&use='+bbs.fontSmoothingEnabled+'&uto='+(new Date()).getTimezoneOffset()+'&uti='+(new Date()).getTime()+'&uui='+bbs.updateInterval+'&uul='+bbn.userLanguage+'&uwi='+bbs.width; if(typeof(bburlparam)=='string') { bbh+='&'+bburlparam; } if(typeof(bbkeywords)=='string') { bbh+='&keywords='+escape(bbkeywords); } document.write("<scr"+"ipt language='JavaScript' charset='windows-1250' type='text/javascript' src='http://go.cz.bbelements.com/please/showit/2444/2/3/7/?typkodu=js"+bbh+"&alttext=0&border=0&bust="+Math.random()+"&target=_blank'><"+"\/scr"+"ipt>"); /* ]]> */
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Jasane Jasane | E-mail | Web | 3. října 2008 v 21:36 | Reagovat

Wooow! Tak to je luxusní povídka:) Vážně moc pěkně napsaný:)

2 magi magi | 24. listopadu 2008 v 20:56 | Reagovat

catt nechceš už něco připsat k vášni krve ja chci už vědět jako bude roxanne vypadat na tom bálu:) smutně čučim do obrazovky a prosííííímmmmmmmmmmmmmm tě,zlati

3 Lil Lil | 28. listopadu 2008 v 22:29 | Reagovat

Skvělá povídka....kdy bude pokračko???

Mne hrozně zajíma jaký plány má s ní ten Leax =)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama