3.kapitola → Jsem nejen blbá ale i mírně potřeštěná

26. září 2008 v 16:12 | Ivi |  Vládkyně přírody
Velice se Vám omlouvám, a tuto kapitolu věnuji všem, komu se líbí...

3.kapitola

Jsem nejen blbá ale i mírně potřeštěná
Modrá,modrá....všude jen modrá....no moment! A ta modrá je mokrá! Néé, já jsem ve vodě!
Rychle nahoru! To ještě znát světové strany....
,,Áááá, Polgaro!!!" začala jsem zběsile máchat rukama. Vždyť se utopim! Co si ale myslíte že udělala Polgy? Pravda je šokující, přímo nedůstojná!
,,Potřebuješ něco Suz?"
No to se mi snad jenom zdá? Já se tu topim, a ona si klidně sedí pod vrbou či co to je, a ještě se ptá jestli něco potřebuju!
,,Ne nic, co bych potřebovala? Víš jen mi tu schází záchranné kolo." odtušila jsem. Počkat! Já už se netopim?
Zjistila jsem, že se netopim...ja se vznáším...teda ty vlnky mě vznášejí, blbost, chtěla jsem říci, nadnášejí.
,,Polgy?" začala jsem slabým hláskem.
,,Ano zlato?"
,,Ehh...nechceš mě dostat na zem?"
Polgara přivře oči ,,Vždyť se netopíš." slyšeli jste to? Když jsem se topila, teda doufám že jsem se topila, tak nehne ani brvou, a když se mám topit, tak teprve reaguje! No rozumí tomu někdo? Já teda ne, mimochodem, já nerozumím ničemu, ale to už je jiná situace.
,,Ale já neumím plavat a teď plavu!" mírně mi hlas přeskakuje (to bych chtěla vidět jak hlas přeskakuje).
,,Neobjevený talent." odtuší Pol, a zaměřuje se na nějakou tečku. Bod pro mě! Třeba to bude nějaký z profesorů. Nadšeně si tedy na vodní hladinu sednu do tureckého sedu, a nadšeně hledím na blížící se tečku, teď už dvě tečky.
Čím víc se tečky blížily, tím víc jsem byla nervóznější. Ono taky není normální vidět holku, která sedí v turistickým sedu na vodní hladině.
Ale nééé. Tohle je snad má noční můra! Potter a Malfoy! Jenže počkat! Co tihle dva, dělaj vedle sebe?
Nechápavě na ně civím. Pak mi pohled sklouzne k Polgaře. Ta, k mému překvapení, což je překvapení, se zvedá a nadšeně se s nimi zdraví. No, tohle už je nad moje zdravý.
,,Nazdárek Brennanová, cvičíš jógu?" pozdraví mě Potter a klekne si ke břehu. Brian mi zamává na pozdrav, a k mému zděšení, odchází s Pol k lesu!
Ne, to mi nemůžou udělat! Nechat mě tu s ním! Radši bych zdrhla, a nechala tu svůj luk, než být tady s Potterem! No, možná bych tu teda kvůli svému luku zůstala, ale jak tvrdím, to už je jiná.
,,Ne, tohle tělesné spojení...eh, s vodou." vysvětlovala jsem mu v sedě. Chvíli na mě zíral těmi svými smaragdy. Doufám, že mi to zbaštil. Copak mu budu povídat, že jsem se tu zasekla, a Pol mě odtud nechce vytáhnout, dokud nevylovím ten luk? Ne, nemůžu.
,,Aha." zakýve po pár minutách (asi se zabiju) a sedne si. Že by ho napadlo mi pomoct? Ne, on si podobně jako Pol sedne, a zamyšleně si prohlíží profil Bradavického hradu.
Chvíle nesnesitelného ticha.
Uvažuju o tom, jestli Potterovi přece jen neřeknu pravdu. Nenápadně, ale opravdu nenápadně na něho koutkem oka pohlédnu. Jen tak si leží, rozvalený v trávě...uznávám že mu to sluší a...Brennanová! okřiknu se v panice v duchu, na co to nemyslíš!
,,Jak dlouho budeš dělat tohle tělesné spojení?" přeruší nakonec, velmi vtíravé ticho.
,,Noo...asi dokud bude potřeba." odpovím.
,,Aha, a nechceš z toho tělesného spojení na chvíli vyjít ven, teda sem k nám na zem?" začal se Potter nebezpečně usmívat. To to trvalo než mu to došlo! Kdyby se něco stalo, tak bych byla dřív mrtvá, než by to jemu konečně došlo.
,,Až najdu ten zatracený luk!" odseknu. Ale néé...takhle se nikdy nedostanu na zem a...a...nebudu moct JÍST!!!Bůůůů....
,,A proč ho normálně nepřivoláš kouzlem?" Potterův úsměv se rozzáří ještě víc. Jen aby mu za chvilku nepraskli konečky, bylo by ho škoda...Na co to zas nemyslím! Ach, jsem na dně...nechat se takhle zahanbit....
,,Mám hůlku na pokoji, a Polgara je s Brianem..." přiznám suše a radši se nedívám do jeho rozesmátého obličeje.
,,Já ti pomůžu." a než JÁ něco stihnu udělat, už v ruce svírá můj luk. ,,Tady je." myslím, že mi ho chtěl podat...
,,No, myslím že už bude po večerce, měl bys jít do ložnice." přemlouvám ho.
,,A proč nejít spolu?" nadhodí nenápadně. Já ho uškrtím! On na stopro ví v jaké jsem situaci! Má štěstí, že z tý vody nemůžu vylézt a...
No jasně! Já z tý vody můžu vylézt! V nejhorším případě, ale jen v nejhorším vyskočit!
James se zakřenil.
,,Tak jdeš nebo tu zkejsneš do večera? Víš, bylo by tě vážně škoda." nenápadně mi složil kompliment! No páni...Kam ten svět spěje?
,,Jo, pokusím se z té vody vylézt, víš, ono když tu sedíš hodinu, tak si zvykneš, a potom se ti nebude chtít jít ven." vysvětluju a udělám krok.
Nepropadla jsem se! Další krůček, ještě jeden a jsem na zemi!
Celá šťastná obejmu Jamese a...Nééé, Jamese? Obejmu?
,,Bren?"
,,Hm?"
,,Žiješ?"
,,Grmf?" (jsem průměrně inteligentní člověk, víte)
,,???"
,,Řekni mi, nebylo dneska na snídani něco podivně zvláštního?" jo, mám dutou hlavu. A neexistující mozkový závity. Jinak je vše v poho.
,,Ne, proč by mělo?" Potter, to je můj člověk (na hodinu, větší limit nedávám), nic neví, a je věčně blbej...Jo jo, mám společníka, Polgy je na můj vkus moc inteligentní, Miriam moc milá, Jane zas moc ehh, stará?
No, a nakonec Potter, a ten je stejně blbej jako já, takže vše ok. Možná je blbější....
Když jsem s prolezla otvorem, všechny pohledy ve společenské místnosti se stočili na mě.
Pevněji jsem proto radši sevřela luk, a vyběhla rychle do své ložnice. Pol tam už byla a usmívala se na mě tím svým zvláštním úsměvem.
,,Co se stalo?" zavrčím, protože tohle nevěstí nic dobrého.
,,Nic, co by se mělo dít?" odpoví nevinně a rychle zathne své závěsy.
,,My dvě si ještě popovídáme." zamumlám.
Ráno nic novýho no. Až na to, že mi Pol pořád nechtěla nic říct. Já to z ní stejně vytáhnu.
,,Polgy?"
,,Ne, Suz."
,,Ale..."
,,Ne."
,,Prosím, smutně koukám."
,,Tak koukej vesele."
Ach jooo...Natáhnu se proto pro šťavnatou meruňku, ale tu mi před rukou opět vezme Polgara. No to je na nic. Člověku se něco tají, a pak se nemůže ani najíst.
Hodiny jsou jako vždycky nudné. Vytočil mě Křikla, je tohleto možné? Já s ním totiž obvykle vycházím. Tentokrát mi ale nedal žádnýtrest a ještě na mě mrkl! Chápete to? Já ne.
,,Slečno Brennanová, vyjmenujte mi druhy kostí." pobídne mě Křiklan.
,,Já nevím, dlouhé, krátké a..."
,,A?"
,,Snažím se přemýšlet, tak mi do toho laskavě nekecejte." odseknu. K mému překvapení se Křiklanův úsměv ještě rozšíří.
,,Přemýšlet?"
,,a...zlomené." při jeho výrazu dodám ,,Ještě máme zlomené kosti."
,,Pol, chceš mě zabít?" zahučím, když mě Pol táhne někam nahoru, teda do sovince."
,,Pojď a nekecej." zarazí mě a táhne dál.
,,Tohle je pro tebe a všechno nejlepší!" vyhrkne najednou a podává s úsměvem dárek. Já trdlo! Dneska mám narozeniny!!!
V dlani obracím malou pytlíček ozdobený elfskými znaky a šnůrkami.
,,To je nádherný Pol!" obejmu ji.
,,No, dárek je uvnitř Suz." odkašle si Pol.
,,Aha."
Rozbaluju, teda rozšnůrkuju ho pomaloučku a ... To je nádhera! Dostala jsem sponku! Je nádherná...vyrobená elfy...posázená drahokami....
,,To-to...díky Polísku!" a skočím Pol okolo krku, ta neudrží překvapením rovnováhu, a obě se následně řítíme z věže dolů....
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama