3.kapitola → Těší mě, že se konečně poznáváme, pane Lupine

27. září 2008 v 16:47 | Catt |  Krvavá stopa
Tak tady máte kapitolku:o) Včera jsem na ní makala a doufám, že jí alespoň malinkato oceníte... Podle mě se mi celkem povedla a jsem s ní docela spokojená... Pro ty, kteří chtěli, aby se Rem nějkým způsobem dal s Ros dohromady, tak mám pro vás alespoň pro tuhle kapitolku dobrou zprávu...(viz. si přečtěte kapču...) Limit komentářů pro tentokrát dávám 20, protože jusem se s kapitolkou docela nadřela...:o)Takže to je asi vše...
Pěkné počteníčko:o)

3.kapitola

"Těší mě, že se konečně poznáváme pane Lupine."

"Co máme první hodinu?" prohodila jsem.
"Obrana proti černé magii." Super, tuhle hodinu miluji. Řekla jsem, že v Rumunsku jsem chodila do bratříčka školy Kruvalu?
"Ty asi víš kde to je že?" zeptala jsem se Lily.
"Jo, vim. Můžeme jít spolu jestli chceš." Usmála se rudovláska a já přikývla. Šli jsem na hodinu, když v tom nás někdo vyrušil.
"Héééj! Evansovááá!" obě jsme se otočily a koukly se na brýlatého kluka…James… "Teeeeda ty seš ale kočka."
"Pottere jdi do řitě!" odpálkovala ho rudovláska. Na nic jsem nečekala a odešla. Co jsem slyšela, tak tyhle jejich hádky jsou prý na denním pořádku. Bohužel jsem narazila na zbytek jeho party.
"Není to Ros?" ozval se Black a vrhl po mě ten jeho sexy úsměv, co mě ale víc zaujalo byt ten hezčí kluk hned vedle něho. Bohužel pro mě zakázaná kapitola. S tichým povzdechem jsem odešla na hodinu a nevěnovala pozornost jeho dvojitých narážek…
*
Prodírala jsem se davem a hledala zmijozelskou partičku. Konečně jsem uviděla dlouhé blond vlasy a delší černé. Okamžitě jsem k nim zamířila a hnes jak jsem k nim došla mě Marq objal. "Sestři, kde jsi byla? Za chvíli přijde učitel." Připomněl mi a podíval se na můj smutný obličej. "Co se stalo?"
"Ale, jen jsem si vzpomněla na minulou školu." Vykecala jsem se a při tom jsem se podívala na hnědovlasého kluka.
"Jo, mě se taky stýská, ale tady je to taky dobrý." Přiblížel se ke mně. "A jakmile bude po tom vlkodlakovi bude to ještě lepší." Pošeptal mi a já mlčky přikývla.
"Ahoj vílo. Slyšel jsem, že miluješ bitky." Ozval se brácha číslo dvě a usmál se.
"Marqu!" okřikla jsem svého bratříčka. "Ty snad vykecáš i to, že jsem se ve třech letech počůrávala!" zmijozelští se na mě podívali a pak propukli ve smích. "Hahahaha."
"Nic si z toho nedělej vílo." Uklidňoval mě.
"Lhala jsem." Řekla jsem se na svoji obranu.
"Já vim." Marq mě konečně pustil z medvědího objetí.
"Dobré ráno třído!" ozval se učitel a já začala hledat místo. Všude bylo plno, až na místo vedle Blacka a Snape. S tim "sexy idolem" jsem fakt sedět nehodlala a tak se poslušně sedla vedle Severuse. "Dneska si uděláme menší turnaj a ten kdo vyhraje dostane jeho kolej sto bodů." Třídou se ozvalo vzrušený šepot. "Takže začneme. Slyšel jsem, že tu máme dva nový příkrutky že? Ukažte se mi." S Marquiem jsme se na sebe ušklíbli a zvedli ruce. "Skvělé, jmenujete se?"
"Panebože." Ozval se Marq a já se pousmála.
"Marquis a Rosalind Coleridge of Moldovia." Odpověděla jsem a učitel zalapal po dechu.
"Jste z vzácného rodu že?"
"Taky by se to tak dalo říct." Ozvala jsem se znova a dívala se na šokující výraz učitele. Toho ihned napadlo, že tohle jméno patří mezi nejznámější nemrtvý, ale Lucius to díky bohu nezjistil.
"Slyšel jsem, že ve vašem rodu se bojuje nejvíce s dýkami." Oba jsme mlčky přikývli. Je to tak. Od malička nás rodiče učili bojovat, abychom se dokázali postavit vlkodlakům. "To je skvělé, takže nám nakonec ukážete, jak se bojuje bez hůlek." Oba jsme se na sebe překvapně koukli, ale nic nenamítali. Doma jsme měli dvakrát týdně o prázdninách výcviky a bojovali jsme navzájem proti sobě. "Takže první bude pan Potter a pan Snape." James vyšel na menší pódium a hned za ním vyšel můj spolusedící Sverus. Oba dva se uklonili a pak šli deset kroků od sebe, jakmile dal učitel povel, oba dva na sebe začali metat kletby různé barvy a různého původu . Chudák Severus ale prohrál, protože ho James ozbrojil a on nebyl připravený. Musim říct, že mi přijdou jako začátečníci… Takhle bojovali všichni lidi asi hodinu, Když v tom se znova ozval chraplavý hlas profesora. "Takže, jelikož je Zmijozel a Nebelvír vyrovnaný, tak nastoupí dva nový žáci." Oba dva jsme si stoupli a vyšli na pódium. "Jak jsem řekl, vy nám ukážete jak se bojuje bez kouzel." Prohodil.
"Ale na to potřebujeme vhodný oděv a svoje dýky." Protestovala jsem, ale učitel mávl rukou.
"Cosmitrus!" ukázal na mě a pak na mého bratra. V mžiku jsme oba dva na sobě měli naše oblečení na výcvik. To znamenalo, že já jsem na sobě měla krátký černý kraťasy, který mi končili těsně pod hýžděmi a pár centimetrů pod tím jsem na obou nohách měla pásek, za kterým jsem měla zastrčený jeden nůž. Místo normálních školních balerín jsem měla černé kozačky na menším podpatku a místo své rozepnuté košili až k podprsence jsem měla kraťoulinké tílko, které se zavazovalo za krkem a končilo nad pupíkem. Černé vlasy mi splývaly se zády a já se cítila neuvěřitelně sexy. Brácha měl na sobě volné černé kalhoty a černou košili. Prostě pohodář… Kolem pódia se ozývaly uznání a hvízdání. Koukla jsem se na Luciuse, který se smál a letno na mě kývl. "Tak tedy můžeme začít?" ozval se profesor a mi se na sebe usmály. Pozdravili jsme se naším způsob, což bylo, že jsme se pouze změřili očním kontaktem a pak jsme se otočili a udělali od sebe deset kroků. "Můžete začít." Oznámil nám profesor a mi jsme se otočili. Bratříček po mě okamžitě hodil kudlou, což byla velká chyba. Okamžitě jsem uhnula a nůž se tak zabodl do stěny. Marq byl o jednu dýku ozbrojen. Musela jsem se zasmát, když jsem slyšela, jak několik lidí zalapalo po dechu. Copak jsou tak hloupí a já bych se nechala zabít? Jestli se ptáte na to, jak to vypadá, když spolu bojujeme, tak vám ráda odpovim. Ano, můžeme se zranit a při nejhorším i zabít, ale to u nás bylo nemožné. S Marquiem jsme se měli rádi, jako bratr a sestra. Bratr na nic nečekal a vrhl se na mě. Koukla jsem se mu do očí a všimla si, že se proměnil, okamžitě jsem se proměnila taky a s potěšením sledovala, jak se po snažil vrhnout. Proměnit se můžeme jak chceme, záleží jenom na nás, jestli se nám prodlouží zuby, zčervenají oči, nebo změní zuby. S Marqem jsme měli výhodu, že nám vlasy zakrývali obličej, což znamenalo, že nám do očí nikdo kromě nás dvou neviděl. Stále jsme udržovali oční kontakt a kroužili kolem sebe. Najednou se na mě vrhl a tak začal boj. Dýkou, která mu zbyla se snažil mi namířit na břicho, aby mě mohl škrábnout, ale já jsem se mu dobře vyhýbala. Neustále mi šermoval před břichem a mě to začalo už nudit. Přestala jsem se soustředit na jeho dýku a začala jsem vnímat jeho pohyby. Když na mě udělal výpad, uhnula jsem mu, mírně se pokrčila a podkopla mu nohy. Marq se ale nedal a místo toho, aby spadl -jak jsem původně počítala- udělal salto a znova stál na nohách. Cítila jsem, jak se na mě upírali skoro všechny pohledy četně profesorův. Naštvaně jsem na něj zaútočila, jenomže jsem neuvědomila, jakou dělám chybu, když po něm vrhnu dýku. Marq tak tak uhnul a pouze ho to škráblo na bicepsech. Otočil se na mě a v tu chvíli jsem zjistila, že tohle jsem neměla. Nesnášel, když jsem ho škrábla a tak ke mně přiběhl a dýkou mi namířil mezi oči. Ihned jsem se otočila a skrčila. Dýka minula cíl a já jsem se potěšeně uculila. Koukla jsem se dolů na Luciuse, který se na mě podíval a mrkl na mě. To mě povzbudilo a na Marquia jsem zezadu skočila. Sice to nečekal, ale okamžitě věděl jak mě setřást. Pozadu se rozeběhl na stěnu a já věděla, že tohle bude bolet. Začala jsem ho dusit a při tom vytahovala dýku. On se mnou naběhl na stěnu a já dostala tak prudký náraz do zad, že jsem na chvíli přestala dýchat. Stoprocentně teď budu mít na zádech modřinu jako něco, to ti teda nepřeji bráško. Ze zad jsem se vyhoupla a tak jsem ve vzduchu udělala salto a kopla ho do zad. Marq zavrávoral, ale nespadl. Potichu jsem zaklela a znova se pokusila ho dostat nazem. Najednou vytáhl druhou dýku.
"Ty podvádíš!" vykřikla jsem, ale to na mě už letěla dýka. Prudkým pohybem rukou a dýkou jsem ji odrazila a s potěšením jsem se dívala na jeho naštvaný obličej. Ukázala na mě prstem a mě bylo jasné, že do pěti minut to skončí. Přiběhl ke mně a uhodil mě do břicha. Odlítla jsem pár metrů dál a nehybně jsem ležela na zádech. Marq se zasmál a přišel ke mně. Zavřela jsem oči a čekala na svoji šanci.
"Sestři? Prohrála si!" ani sem nemusel otevírat oči a věděla jsem, že je těsně nad mým obličejem, to byla moje chvíle. Podkopla jsem mu nohy. On se tentokrát na zem sesunul, rychle jsem se překulila a lehla si na něj. Dýkou jsem mu namířila mezi oči, byl v pasti.
"Neprohrála." Ušklíbla jsem se. "Bratříčku."
"Slečna Rosalind vyhrála, takže Nebelvíru uděluji sto bodů!" Profesro trhnul rukou a já s Marquisem jsme zase byli ve školní uniformě. Zvedla jsem se a podala mu ruku. Přijmul ji a já ho vyhoupla na nohy.
"Jsi dobrá ségra." Poplácal mě po zádech a hned potom objal.
"To je vše! Můžete jít." Ozval se učitel a já šla z pódia. Jakmile jsem sešla miniaturní schůdky, kolem mě se sešli všichni z Nebelvíru a několik kolejí navíc. Všichni mi pogratulovali, až na jednoho. Nehybně stál v rohu a pozoroval mě.
"Reme! Ty Ros nepogratuluješ?" zeptal se Black a hodil po něm pohled. Remus nic neodpověděl a odešel. "Sorry, nevim co to do něj vjelo."
"To je v pořádku." Usmála jsem se a vydala se k bráchovi.
"Marquis sice řikal, že seš v boji dobrá, ale až takhle?" ozval se Lucius, když jsem k nim přišla.
"To víš, léta praxe." Zasmála jsem se.
"Hej! Obtěžují tě?" otočila jsem se a znuděně se koukla na Blacka. Nejsem ve škole skoro ani jeden den a už mě sere.
"

Ne, neobtěžují." Ušklíbla jsem se a ucítila něčí ruku kolem mého pasu. Black se na mě šokovaně podíval, ale pak si šel po svých. Koukla jsem se, kdo mě to držel kolem pasu. "Luciusi?"
"Nemusíš mi děkovat."
"To bych ani neudělal." Odbyla jsem ho.
"Tak co máme teď?" ozvala se blondýna.
"Lektvary." Odpověděl ji Severus a já jsem se v duchu ušrtila. Jak já nesnáším lektvary! Absolutně mi nejdou…
*
"Pane profesore? Nějak se mi to nepovedlo." nevině jsem se koukla na Křiklana, který se koukl na můj lektvar a okomentoval to tím, že bych si měla sehnat doučování. Okamžitě jsem vrhla pohled po Severusovi, kterému lektvary jak jsem zjistila šli až moc dobře. "Severusi?" Znuděně zvedl hlavu a znechuceně si mě prohlídl.
"Ne." odsekl.
"Tak dobrá, já se zeptám Lupina." Odbyla jsem ho a otočila se k němu zády. Cítila jsem, jak se na mě dívali tři pohledy- šokovaný Marq, udivený Severus a nechápavý Remus… Ani se mu nedivím, jeho největší nepřítel a bude se chtít od něj doučovat. Ale můj plán byl jenom, abych Severuse nějak donutila.
"Tak fajn." Odpověděl a já se na něj sladce usmála.
"Takže kdy Severusi?" Lucius se zazubil a já věděla, že nechybí chvíle a Marq se s nim bude válet na zemi a smát se. Na co oni nemyslí...
"Zítra ve třetím poschodí po obědě." Řekl a já jsem mu na znamení díky sklonila hlavu. Tak to by bylo…
*
Na tvář mi padali sluneční paprsky a já si to náramně užívala. Byla jsem tu sama, alespoň jsem si to myslela, dokuď moje relaxování někdo nevyrušil.
"Nazdar Ros."
"Nazdar Blacku." Pozdravila jsem ho a koukla se, kdo to za nim stojí. "Nazdar Jamesi, Remusi a tebe neznám." Ukázala jsem na tlustého kluka.
"Já jsem Peter." Představil se mi.
"Aha." Pohrdavě jsem se zasmála.
"Co máš s Malfoyem?" zeptal se Black a propaloval mě pohledem. "Další smrtijedka?"
"Cože? Ne, to opravdu nejsem." Odfrkla jsem si. "Nebudu se podřizovat nějakému slizkému volovi." Odbyla jsem ho, ale sama jsem moc dobře věděla, že toho- jehož jméno nemůžeme vyslovit tajně obdivuji.
"Tak co jseš? Coura?" Tak to neměl říkat.
"Mě nikdo urážet nebude." Prskla jsem a otočila se na odchod, ale on mě chytil.
"Tak co seš?"
"Přítelkyně." Odpověděla jsem a koukala se na jejich šokované výrazy.
"Co? Myslíš, že někdo jako on může mít city?" odplivl si. "Někdo jako Malfoy?"
"I někdo jako on může mít srdce a neurážej mé přátelé." Vytrhla jsem se mu a otočila se na podpatku, když v tom mě něco zastavilo.
"Neutíkej, ještě jsme nedomluvili." On asi neví s čím si zahrává…
"Nech ji být Siriusi, jdeme." Zavelel James a Black neochotně odešel. Když jsem vstala, zjistila jsem, že tam jeden z jejich party zůstal. Nasála jsem vzduch a přeměnila se. Skočila na něj, ale on se jen tak nedal. Místo toho mě kouzlem odhodil pár metrů dál, ale to bych nebyla já, kdybych si s nim trochu nepohrála. Věděla jsem, že kdybych ho kousla, jemu se nic nestane. On se už přeměnit nemůže, leda by strávil pár nocí na ošetřovně. Zůstala jsem ležet a čekala jako při hodině obrany proti černé magii. Jak jsem čekala přišel ke mě, roztáhl nohy a sedl si na mě. Slyšela jsem, jak nasával pach. Tak jako při hodině jsem Marquia převalila, tak jsem to udělala i s nim. Otevřela jsem oči a nechala jsem je přeměnit do normální barvy- tmavě modré až černé. Koukal na mě jako na vraha, ale v očích jsem mu viděla i něco jiného- touhu. Ano, musela jsem uznat, že jsem kupodivu necítila vražednost a vztek, jako jindy, ale touhu… přesně jako on… Pohodlně jsem si na něj sedla a roztrhla mu úhledně zaplou košili. Dívala jsem, jak se jeho hrudník zvedá a zase klesá. Slyšela jsem jeho tlukoucí srdce a jeho tep. Svoji hlavu jsem položila na jeho hrudník a čichala jeho vůni. Hlavou jsem přejela až k jeho krku. Na chvíli jsem se pozastavila nad jeho krční tepnou, ale nakonec jsem krk pouze olízla. Potom jsem se vrhla na jeho ústa, do kterých jsem nepatrně kousla svýma přeměněnými zuby. Jakmile jsem se jejich dotkla, vrhl se na mě jako hladové zvíře. Jeho neposedná ruka mi zajela pod sukni a rejdila mi na holém stehně. Oddělila jsem se od něj a pousmála jsem se.
"Těší mě, že se konečně poznáváme pane Lupine." Naposledy jsem okusila jeho rty a pak se ihned postavila na nohy a utekla do společenské místnosti. Mohl si blahopřát, byl to zaručeně první vlkodlak s kterým jsem se líbala a nezabila ho. A to si teda pište, že on umí zatraceně dobře líbat... //<![CDATA[ sklikBanner({ codeId: 36, formatId: 23, url: new String(window.location.href), cborder: '000000', cbackground: 'FFFFFF', ctitle: '000000', ctext: '000000', curl: '000000', simg: 0 }); //]]>
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Mu~he.he Mu~he.he | Web | 6. dubna 2009 v 16:21 | Reagovat

mazeeec :D tahle kapitola se ti fakt povedla

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama