3.kapitola → Zabouchlý pako

27. září 2008 v 17:05 | Catt |  Nenáviděný svět
Jak jsem slíbila, je tu další kapča...kfyž budete hodný a bude tu 13 komentíku, dočkáte se hned zítra další kapči...Image Hosted by ImageShack.us
Jak už jsem psala, tak jsem zkusila to udělat trochu vtipné, ale je to jenom pokus...Image Hosted by ImageShack.usVtipný povídky já nepíšu, pač nejsem vtipná...Béé...
No nic, tak tady to máte:

3.Kapitola
Zabouchlý pako
Ležím na nepohodlný posteli a připadá mi, že mi hlava každou chvíli exploduje.
"V jakém je stavu pane profesore? Bude už v pořádku?" Slyším hlas.
"Madame říkala, že je jen vyčerpaná." Odpověděl hluboký hlas.Vyčerpaná? JEN vyčerpaná? To si dělá srandu ne? Vždyť jsem málem exla. Začnu se v duchu smát nad tím jaký jsem kopyto, když v tom se ozve další hlas. Moment, něco mi uniklo.Ono jich je tu víc?
"Pane profesore Brumbále!" takže Brumla "Já…ech…už….eee…jsem tady." Vylezlo to z nějakého kluka jako z chlupatý deky.
"Nemusel jste utíkat Remusi." Remus? To je takový ten blonďák že? Ach jak ten je krásnej. Nortnová! Sakra prober se! Ty jsi málem exla, teďko ležíš na nepohodlný posteli a pravděpodobně vypadáš jako mrtvá. Jak vlastně můžu přemýšlet? Tak fajn, kouknu se, kde to vlastně jsem, ale víčka se mi nechtějí od sebe odlepit. Asi jsem se nějak zavrtěla, protože všichni utichli. Ani nemusím otevírat oči a hned si uvědomím, že na mě všichni koukají.
"Elizabeth?" začne někdo ke mně mluvit. Vlastně ne někdo. Tenhle hlas poznám, i když ho znám jenom pár hodin. Ano, je to Remus. Jéééé. Snažím se znova otevřít víčka. Ech nejde to. Já se na to. "Madame! Probouzí se!" nemusíš tak řvát!
"Ach ano. Prosím odejděte. Tohle bude ještě nadlouho." Na dlouho? Co to? Ani nestihnu dopovědět svoji myšlenku a ta "milá" paní mi něco moc "dobrého" nalije do krku. Jsem nějaká unavená. V duchu si zívnu a usnu. Probudím se až trhnutím. Pokouším se odlepit víčka. Otevřu je. Jupííí jsem já to šiškula. Pochválím se a sednu si. Sice těžko, ale jo. Po pár minutách pátrání zjistím, že jsem pravděpodobně na ošetřovně. Stoupnu si tedy na nohy a převlíknu se. Nesnáším ošetřovny a hlavně jsem děsně tvrdohlavá a když se mi někde nelíbí, tak rychle vypadnu. Kouknu se na křeslo vedle mé posteli. Jen tak mimochodem, všechno je tu bíle. Asi přestanu mít ráda bílou. No nic, koukám se, kde mám oblečení, ale ono nikde. Takže můj plán jak se odsuď dostanu: za prvé najdu oblečení, za druhé až najdu oblečení, nějaký další krok vymyslim. No jo, toť vše k mému "geniálnímu"plánu. Usměju se. Když se to tak vezme, tak se směju po dlouhé době. Vlastně jsem se ještě smála s Remusem. Ježiši, já se snad zabouchla. Ano, asi je to tak. Jdu se teda porozhlédnout, kde mám oblečení, ale zastaví mě zákeřný kbelík naplněný vodou uprostřed místnosti a já se o něj vysekám. Chápete to? Co dělá kbelík plný vody uprostřed místnosti? Hej! A jak ho můžu přehlídnout? Tak a teď jsem se vážně naštvala. Ano, naštvala jsem se a to znamená špatné počasí. Měla bych se dát na dráhu rosničky. Takže dnešní předpověď počasí zní: Venku bude oblačno až mírná přeháňka. Nebude více jak 10C°. Ježiši lidi, prostě nechoďte ven, pač jsem stresovaná a to nevěstí nic dobrého. Zkráceně, špatné počasí. Zasměju se, ani nevím čemu. Jsem prostě trhlá. Vlastně když se to tak vezme jsem totální magor. Ano, černovlasý magor. Asi to neuhádnete, ale já mám černý vlasy. No fakt! A jaký! No, černý. Haha… Vtip… Smích. Tak nic no. Pravděpodobně jsem tím pádem nadělala trochu hluku a tak se z dveří, které jsem přehlédla. (Ano, další přehlídnutí.) Jen tak mimochodem, ty dveře bili bílé a ta paní, která se z nich vyhrnula byla taky celá v bílím. No a teďko už jako fuj. Ode dneška nesnáším bílou. No, dobře. Jenom v některých případech, ale uznejte, že když se proberete uprostřed něčeho bílého. Panebože! Teď mě to trklo! Já jsem v nebi! OMG! WTF? OMFGMFGWTF?
"Ááááá!" začnu křičet a vysoukám se znova na nohy. Bílá paní alias zdravotnice se ke mně přiřítí.
"Neječte tolik! Proč vůbec ječíte?" zaseknu se.
"Em. Nejsem v nebi?" zeptám se skepticky a zadívám se na ní s mým udiveným výrazem.
"Ne. Slečno Nortnová, laskavě si lehněte na svoji postel. Za chvíli jsem u vás." Někam si to odpochoduje. Nejsem v nebi.Uffff. Alespoň jedna vlídná zpráva za dnešek. Fakt je, že kdybych byla v nebi, tak ta paní by byla anděl. No, fuj. Fakt jako fuj. Andělé jsou přece krásný stvoření a ne takový no….jak bych to nazvala….Em…..prostě ona není zas tak hrozná, ale viděla jsem i lepší… Je to venku. Tak já si teda neochotně lehnu na tu nejtvrdší postel, co jsem kdy viděla. No, cítila. Čekám a čekám a světe div se já ještě stále čekám. Po nesmírně dlouhé době ke mně přijde zdravotnice alias Bílá paní a něco mi podává.
"Tu máte." Vezmu si to a rozložim to.
,,Co je to?" inteligentní otázka, když před sebou vidim oblečení, ale zeptat se musím ne?
"To je školní uniforma. Hábit a kravatu pro zatím nedostanete, jelikož ještě nejste rozdělena do koleje." Pravděpodobně zahlídne můj nechápavý obličej a tak se vrhne do vypravování "Moudrý klobouk vás přiřadí do jedné ze čtyř kolejí. Buď půjdete do Nebelvíru, Havraspáru, Mrzimoru nebo do Zmijozelu. Ale jen tak mezi námi já vás tedy typuji do Nebelvíru." Poslední větu zašeptala. Proč to šeptá? Vždyť nás nikdo nesleduje ne? Nebo jo? Panebože! Já jsem tu v košilce! Musím se okamžitě převléct, ale kde?
,,Mohla bych se jít převléct někam, kde bych měla no…soukromí?" nejistě se zeptám a čekám na reakci, která se dostaví ihned.
"Ale jistě slečno. Tamhle si můžete vlézt do kabinky, zatáhnout si a převléct se. Já mezitím skočím pro lektvar." Poslechnu ji a zalezu si do kabinky. Když z ní vylítnu, na sedačce už sedí Brumbál a kolem něj stojí tři kluci. Jednoho poznám okamžitě. No jo, je to Remus, Remík, Remíček. Áchhh ten je tak sladkej, když se na mě divá. Moment, on se na mě dívá? Áááá, nemám ani řasenku. No, tak to je v háji. Další dva vedle něho. No, ty už poznávám špatněji. Počkat, možná že i mozek začne spolupracovat. Takže ten který má to roští na hlavě em…Jare? Ne…Jas? Ne… James, jasně. Je to James. A ten druhý je v tom případě em…Serus?... Sírius! Tý jo. Já normálně dělám pokroky. No, asi na ně civím trochu dýl a tak se raději vydám k nim.
"Slečno Jaresnová! Jsem rád, že jste se konečně probrala. Teda za ty dny jste nám dala zabrat. Mysleli jsme, že." nedopoví Brumla větu, pač ho někdo zarazí. Ten někdo jsem prosím já.
"Dny?" šokovaně na ně koukám. "Ja. Jak. Jak dlouho?" vykoktám.
"Týden." Odpoví mi Brumla. Týden vauu. Tak to jsem překonala svůj osobní rekord ve spaní. Zatím můj rekord bylo 12 hodin. No, fakt! Ale to se týdnu nevyrovná.
"A můžete mi říct, co se stalo?" kouknu se na Rema. On se na mě taky podívá. Na chvíli se naše pohledy střetnou. Teda, ten má tak krásný oči. Nááádherný. Asi mi zkolabuje srdce. Ne, to by bylo asi trapný, kdybych teď sebou švihla o zem před nim a jeho kámošema?
"No, tak to vezmeme po pořádku a hezky od začátku ano?" přikývnu "Vaše matka si vzala vašeho otce."Tak to je mi jasný ne? "Ale nastal problém, vaše matka nemohla mít děti. Tudiž nemohla mít vás." Co to tady plácá? Kdyby mě mamka nemohla být, tak bych tu snad nebyla ne? Nahlas to ale neřeknu a tam mi nezbývá nic jiného, než znova přikývnout "Tak si tedy našli ženu, do které by pomoci operace dali spermie vašeho otce a tak by porodila vlastně za vaši matku. Ženu našli, ale nevěděli, že je to jemné a křehké stvoření, které žije jenom pro svět magie. "Elfka?" vyhrknu ze sebe.
"Jak to víte?"
"Jen mě to napadlo." Zaculím se a nechám Brumlu mluvit dál
"Byla to, jak jste sama řekla, elfka a ty když porodí, svoji moc předávají svému dítěti, tedy ehm… ta moc se spíš dědí. Vy jste toho živým důkazem. Elfové se dokáží spojit s přírodou a vy umíte ovládat počasí, což jak jsem zjistil vám jde celkem dobře. Ale" Ale? Jak jako ale? "Ale někdy se necháte ovládnout svoji silou. Před týdnem jste nám ukázala, co dokážete a na konci jste svoji sílu nedokázala naplno ovládat a přestala jste dýchat. Váš organizmus se podřídil vaší síle, ale jelikož vy ji máte velkou, tak se pod tou váhou sesypal. A vy jste upadla do lehkého komatu." Mmmm. Dobrý no. On mi tu chce jako navykládat že jsem elfka? Haha…Dobrý fórek. No, i když měl by na nich ještě zapracovat.
"To mi chcete jako říct, že já jsem elfka?" otážu se.
"Ano." No prosim. Někdo by mu měl říct, že opakovaný vtip není vtipem!
"Ale, vždyť elfky mají špičatý dlouhý uši a já je, jak vidíte, nemám." dodám a jako důkaz si ohrnu své krásné dlouhé kadeře.
,,Ano, já vim. Tak za půl roku vám začnou růst." No to je teda skvělý. Teď budu vypadat jako naprostej magor se špičatýma ušima. Tak teďko můžu jít rovnou do celibátu, pač nevím, zda bych našla někoho, kdo by chtěl být s magorkou se špičatýma ušima.
"A co moji rodiče? A co ta… no elfka?" sednu si na tvrdý lůžko.
"Vaši rodiče o všem už ví, že jste tady a že jste to, co jste. A souhlasí s tím, že zde zůstanete a budete se učit." Hezký. Jsem to co jsem. To znamená jediné: Magor se špičatýma ušima. "Vaše pravá matka zemřela při porodu."
"A proč jsem se sem vůbec dostala?" znervózním. Ty pohledy z každé strany.
"To zrcadlo bylo přemisťovač. To znamená, že vás přemístí tam kam je nastaveno. U vás to bylo sem, do Bradavic. A teďko, mám tu s sebou moudrý klobouk." Vezme něco hnědýho a potrhaného a snaží se mi to narvat na hlavu. Copak se zbláznil či co?
Ale, ale ale. Hej, ono to mluví! A v mojí mysli! Vypal! Tady nemáš co dělat!
Elfku jsem pod sebou ještě neměl. To bude těžké. Kam tě zařadit? Do Havraspáru ne. Heh?
Do Mrzimoru též ne. Do Zmijozelu by ses hodila, ale vyčnívala by jsi svým srdcem, takže je rozhodnuto "Nebelvír!" vykřikne.
"Tichošlape já to tušil." Ozve se rozčepýřený pako, to bude asi James.
,,Já taky." Nasadil svůj neodolatelný kukuč Sírius alias Tichošlap. Co to jsou k sakru za idiotský přezdívky? Teď ze mě bude místo Elizabeth třeba elfík? Nebo elfíče? No supeerrr..(ironie),
"Tak mi tě zavedem do ložnic." Promluvil i ten třetí. Ne, to není TEN. To je REMUS! Já hbitě seskočím z lůžka a běžím za nimi. Když je doženu nestačím se divit jak rychle mě do party vzali. Přátelsky mě poplácají po zádech.
"Vítej v partě Elizabeth." Znova ten kukuč od Síriuse. Taky má pěkný oči, ale Remu je má hezčí!
"Díky, em Tichošlape?" pokusím se o konverzaci, ale všichni tři se na sebe podívají.
"Em, raději Sírius." Podotkne Remus a koukne se na mě. On se na mě podíval. Já snad roztaju. Zrovna projdeme kolem nějakého obrazu, když v tom si uvědomim že se hejbal. Zastavím se a koukám na obraz, kde si nějaký mudrc píše na pergame.
"Hej! Ono se to hýbe." Zasměju se a ukážu na vyjeveného dotyčného v obraze.
"No tedy! Jakýpak ono! Madam, naučte se správného chování!" odsekne mi muž v obraze.
"Ona je tu nová, omluvte jí." Omluví mě James a popostrčí mě. "Všechny obrazy jsou tu "živé". Nezapomeň, že jseš v Bradavicích. Ve škole čar a kouzel.." Připomene mi. No jo furt. "A teďko mi dovol abych ti ukázal naši společenskou místnost." Zastavíme se před obrazem, ve kterém sedí hoooodněěěě a když říkám hoooodněěěě, tak tim myslím jako že fakt hoooodněěěě tlustá babizna. Em. Chtěla jsem říct paní.
"Heslo?" zeptá se a neodlepí oči od skleničky, která ji dřímá v rukou.
"Bramborový salát." Jak originální jména. Obraz se odklopí a mě se tak naskytne podívaná na tu nejkrásnější místnost co jsem kdy viděla. Teda až po mém skvělém pokojíku. Heh!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama