5.kapitola → Blbá kniha

27. září 2008 v 17:06 | Catt |  Nenáviděný svět
Tak a konečně jsem napsala povídku..Vim, že jsem řekla, že tu nejdřív bude Láska a nenávist, ale rozhodla jsem se, že nejdřív dopí訚u tuhle...Popravdě, Lásku a Nenávist mám rozepsanou a už mi chybí kousíček, ale Copak toho chci moc? Jsem ještě nenačala...Neukamenovat prosíím..XD Já vim, žslíbila jse, že do konce tohohle týdne tady budou kapči od všeho a to se budu snažit i dodržet, takže tady máte pro zatím 5.kapitola → Blbá kniha:
Jinak LIMIT KOMENTÁŘŮ NA POKRÁČOVÁNÍ JE 18!!!

5.kapitola
Blbá kniha
S lily jsme prošly obrazem mega tlustý ženský a razily si cestu k Brumbálový pracovně.
"Lily! Sakra čekej! Zpomal!" Nikdy bych neřekla, že Lily je takovej sportovec. Ona nechodila, ona prostě běžela.
"Vždyť jdu až moc pomalu." Odsekla a ještě víc zrychlila tempo. To bych teda chtěla vidět, kdyby běžela. To by ji nedohnalo ani auto. Jak jsem byla zabraná svými "geniálními" myšlenkami nevšimla jsem si, že "milá" Lily už zabočila. "Doprčic Lily!" zařvala jsem na ní a co nejvíc jsem se rozeběhla. Zahla jsem za roh, ale neuvědomila si, že by tam někdo taky mohl být a jako největší magor jsem se ještě víc rozeběhla. Samozřejmě, že jsem to do někoho napálila. Kdybych se alespoň nerozeběhla ještě víc. Jenomže né, já si musim mlít furt svoji…
"Slez ze mě!" ozvalo zpode mě. Snažila se vysoukat se na nohy, ale moc mi to nešlo. TRAPAS… No uznejte, kdybyste do někoho plnou ranou narazili a ještě k tomu na něj spadli. Koukla jsem se na toho chudáka, který ležel pode mnou. Měl mastný černý vlasy a hákovitý nos. Už vidim titulek v novinách: Chlapec s orlím nosem a mastnými vlasy, upozaděn krásnou, půvabnou a inteligentí slečnou. Tak fajn no, tohle by tam asi nebylo ale co… "Tak SLEZ ze mě!" No fuj. On mi prskl do obličeje.
"No jo furt, snad jsem toho tolik neudělala ne?" namáhavě jsem se vyškrábála na nohy a sebrala mu knihy, který mu vypadli, když jsem do sebe narazili. Naštvaně mi je vyrval z rukou a někam si to odkráčel.
"Bůůůů!" zakřičela jsem. No co, mohl si za to sám! Neměl se mi co plíst pod nohy! Dobře mu tak!
"Eliz! Tak kde seš?" někdo mě zezadu chytl za rameno. Otočila se a koho pak jsem to neviděla. Naše sportovkyně.
"Sorry, ale ty jseš děsně rychlá! Měla by ses dát na dráhu sportovce." Šla jsem s Lily do kabinetu.
"Slyšela jsem nějakou ránu, tak jsem se vrátila." Řekla mi důvod, proč se tam objevila. Moment! To by se pro mě jinak nevrátila? Fakt super! Já si teda umim vybrat kamarády.
"Jo, nějakej imbecil do mě narazil." No dobře, nebyl to imbecil a no dobře, nenarazil do mě. Ale to Lily snad nemusí vědět ne?
"Aha. A jak vypadal?" mrkla na mě. Ta Lily se nezdá!
"Mastný vlasy, hákovitý nos." Popisovala jsem ho a ona se na mě se zájmem dívala.
"Tak to byl Sev."
"Sev? Kdo to je?"
"To je ten imbecil, který do tebe narazil!" pousmála se a pokračovala dál v cestě.
"Tak to bych asi nevěděla." Už jsem řekla, že do mě nenarazil?
"Je ze zmijozelu a celým jménem se jmenuje Severus Snape." Dobrý jméno, ale Remus Lupin bylo o hodně, hodně a hoooodně lepší! "Je celkem fajn, ale musíš si ho získat." Zastavíly jsme se před chrličem. S timhle už jsem měla zkušenost, takže jsem se rozhodla, že se k němu nebudu přibližovat.
"Citrónová malina." Řekla Lily heslo a chrlič se otočí. Citrónová malina? Kdo asi vymýšlí hesla? No posuďte sami. Ještě nikdy jsem neviděla citrónovou malinu. S Lily jsme vstoupily dovnitř. Naskytl se nám pohled na rozvaleného Brumlu, který si čte noviny. Jakmile nás zpozoroval urychleně se narovnal a pokynul abychom si sedly. Na nic nečekám a rozplácnu se na měkké křeslo.
"Slečno Nortnová, tušil jsem, že přijdete." Začal. "Vidím, že jste se už se slečnou Evansovou seznámila." Pohledem ukázal na Lily.
"Pane profesore?"zvedla jsem se a popošla k jeho stolu.
"Ano?" zvedl šálek čaje? Nevim co měla být zelená páchnoucí tekutina v hrnečku…
"Dopředu se omlouvám za svoje chování." Oznámila jsem mu,protože už dopředu jsem věděla, co bude následovat. Brumbál na mě koukal trochu vykolejeně, ale po chvíli pokynul, abych pokračovala. "PROČ JSTE MI ZATRACENĚ LHAL?" vyjela jsem na něj aniž bych chtěla. To chce klid, to chce klid. Výdech, nádech. Počítej do desíti. 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9. 10. Uffffff. Jsem klidná. Brumla je ještě víc konsternován a šálek s tou hnusenou tekutinkou, který držel v ruce se mu ani nepohl. Pravděpodobně se z něho hodlal napít. Nakonec mi mohl poděkovat, za to že jsem ho nenechala s otrávit. "Omlouvala jsem se vám." Pousmála jsem se a pokračovala. "Tyhle výbuchy mám poslední dobou dost často. Ale teďko k otázkám, které jsou v celku důležité! Kdo opravdu byla moje matka? Co je zač tenhle medailonek? Co se, se mnou děje a jak je to s mím jménem?" Koutkem oka jsem se koukala na Lily, která vypadala víc šokovaně než ředitel. ŠOKING!!!!
"No….tedy…" Se nám trochu zasekl ne? Pohodlně jsem se zase usadila a čekala na odpovědi. "To je v pořádku. Neřekl jsem vám celou pravdu proto, protože jsme byli ve společnosti mužů, kteří by to pravděpodobně všem rozhlásili." Vyprskla jsem slinu, která se mi motala kolem jazyku.
"Mužů? Myslíte ty makety?" NO dobrá, až na Remíčka. "Ou. Pardon." Usmála jsem se jako andílek. Já nic…já seděla…já andíleček…
"Řeknu vám to celý od začátku, tak jak to bylo. Vaše pravá matka byla elfka. Její rod je rozsáhlí a poslední v tomto rodě jste vy." Kouklse na mě přes brýle a pokračoval dál. "Jak jsem už řekl, vaše "novější" matka. Mám poct že se jmenuje Laura že? A váš otec Max?" přikývla jsem a gestem ukázala, aby pokračoval. Já vim, jsem trochu drzá, ale to se musí ne? Jinak bych se nic nedozvěděla. "Tak tedy Laura s Maxem nemohla mít děti Mysleli si, že dítě nemůže mít Laura a tak požádala Maxe- vašeho otce, ať najde ženu, která by byla ochotna porodit jejich dítě. Vaše pravá matka vás tedy porodila, ale hned potom umřela vysílením. Později se zjistilo, že to není paní Laura, kdo nemůže mít děti, ale váš otec pan Max."
"Jak teda mohla mít Eliz?" zeptala se Lily. No jo, to mě nenapadlo. Chytrá hlavička!
"Byla elfka a ty dokážou rodit děti i bez muže." Alespoň jeden bonus. K špičatým uším a demetnímu tetování budu mít zadaro dítě…
"Takovej malej dotaz." Skočila jsem mu do řeči. Ježiši, s tou drzostí bych měla něco udělat. "Jak mohla být ve světě… no lidí? Když byla elfka? Ty mají špičatý uši ne?"
"Ano, ale dlouhý pobyt v lidském světě ji změnilo. Když je takováto křehká, magická osoba dýl než půl roku v lidském světě, tak se začne měnit na lidskou podobu."
"Tak jak to tedy řešily moji rodiče?"
"Nijak. Nechaly to být." Ano, tomuhle se říká věrná rodina. Udělala by pro tebe vše.
"No a jak je to s tim jménem a tak dále?"
"Vaši rodiče vás pojmenovali normálně: Elizabeth Nortnová, ale ve světě magie získáváte jméno po své pravé matce, tedy Elizabeth Nio Fiöns las Nótn Övá. Jak tedy poznáte, je to jméno elfské." Nuceně jsem se pousmála. "Jak asi víte, jste elfka a tak do půl roku budete mít špičatý uši."
"Jo, Lily říkala." Brumla se napil toho hemzu. Fuj…
"Slečno, tím vaším skákaní do řečí a výbuchu vzteku mě začínáte pěkně štvát. Mohu vám klidně říct, že jste první osoba, co si toto ke mně dovoluje a jestli se to ještě jednou zopakuje, tak vám neřeknu už ani písmeno." To bych do něj teda nikdy neřekla… Ale, já jsem převe nebyla drzá! Nebo ano? No tak fajn, možná maličko.
"Dobrá."
"Skvělé, takže kde jsem skončil."
"EM…jo. Říkal jste mi o uších."
"Ó ano." Rozzářil se "A taky se vám udělá takový jak se to mu…jak bych to…. bude to něco jako tetování, kteří mají všichni elfové. Je to něco jako poznávací značka." Poznávací značka? To jsem snad nějaký trabant nebo co? "Podle toho vás ostatní bytosti stejné moci poznají."
"Aha." Tak tohle jsem totál nechápala.
"Chápete to?"
"Samozřejmě." Lež jako věž… Těžko, ještě větší.
"To znamení se vám na těle udělá do půl roku jako uši, ale bude to bolestný." Super… "Teď k tomu medailonku." Vzal mi ho z ruky. "To je dědičný šperk. Matka tam vždy dá svoji fotku a dá ho svému dítěti. To je asi vše." Stoupla jsem si a připravovala se, že bych odešla,ale Brumla mě ještě zdržel. "Ještě něco slečno las Nótn Övá." On si to pamatoval? Je to máster. Já bych si to raději napsala na ruku… "Elfku jsme v naší škole ještě neměli. Je to pro nás čest, ale prosím nikomu to pro zatím neříkejte. Vím, že tak za měsíc se to už stejně všichni dozví, ale pro zatím to nechejte." Kývla jsem hlavou. S timhle bych se fakt nikomu nesvěřovala. "A ještě něco." Zastavila jsem se a otráveně se na něj kouknu.
"Ano?"
"Musíte se doučit čarovat a naučit se držet svoje emoce na uzdě. Slečna Evensová vás to určitě ráda doučí a půjde s vámi do Prasinek, aby vám pomohla nakoupit potřebný věci. O peníze si dělat starosti nemusíte. Vaše matka vám poslala peníze. Kdyby nemohla slečna Evensová, tak poproste pana Lupina. To je vše naschle." Pokynul směrem ke dveří. Ten člověk je fakt děsnej. Konečně jsme vypadli z ředitelny a zamířili jsme do společensky.
Když jsme už dorazily před obraz, mě Lily zastavila. "Eliz?"
"M?"
"Vypadáš sklesle. Co se děje?" Co? Já a skleslá? No tak fajn možná trochu…
"Já nevim, ale tak si vem, že se za den o sobě dozvíš víc, než by jsi chtěla." Připomněla jsem jí, co jsem dneska zažila.
"Máš pravdu. Každopádně, jak jsem tě měla učit a jít s tebou do Prasinek." Zásek, to znamenalo jediný. "Nemůžu tam s tebou jít. Nevadí? A ani tě doučovat."
"Proč?"
"Protože, no. Proto." Jak dobrá věta… Počkat, ale to znamená, že budu muset jít s Remem. Jupíííí! Na vykulenou Lily jsem skočila a obejmula jí.
"Děkuju Lily! Děkuju, děkuju." Vřeštila jsem na rudovlásku.
"To je dobrý, ale teď ze mě prosím slez." Zachraptěla. Okamžitě jsem jí pustila a zářila jsem jako sluníčko. "Palačinkový ocet." Buclatá dáma nás pustila a já jsem okamžitě tikala pohledem po společence. Seděl u krbu a četl si. Panebože on je tak dokonalej! Věříte na zamilovaní na první pohled? Já ano. Ten je prostě fantastickej…achhh…
"Ahoj Eliz." Kdo mě to vyrušil? Jsem se otočila a koukla se do bouřkových očí.
"Čau. Em. Siriusi?" Doufám, že se tak jmenuje, pač jestli ne, tak je to celkem trapas.
"Nechceš si sednout k nám?" ukázal na volný křeslo vedle Rema.
"Jasně. Potřebuju si promluvit s Remem." Ihned jsem se rozplácla vedle Rema.
"Čues Reme." Pozdravila jsem ho. Nic. "Co to? On je zabouchej do knížky?"
"Když má knížku, tak nevnímá." Odpověděl mi na moji otázku střapatý pako- James.
"Ahaaa. Tak mě vnímat bude, sledujte." Mrkla jsem na Siriuse, který se na mě oslnivě usmál. Pěkný chrup, ale mě tím pejsánku nedostaneš. Moc dobře znám tenhle typ kluků. Vezmou si co chtějí a pak tě prostě odkopnou.
"Reme?"
"Pchmf?" výřečná bytost.
"Remíčku?" Nic. James se Siriusem se furt dívali. Tak fajn, řekl si o to. Připrav se na drastický útok! Aniž by si toho všiml, vytrhla jsem mu knížku z ruky a zaklapla ji.
"Ne! Zrovna jsem to měl rozečtený!" vyhrkl na mě. Kluci se už váleli na zemi a gebili se tak, že i kdybych byla v Africe, tak bych to slyšela. Oslnivě jsem se na něj usmála.
"Reme, mohl by jsi mi věnovat pár minutek?" ublíženě se na mě koukl, ale pak se usmál. Já asi roztaju…
"Nevim, po tý knížce." Blbá kniha.
"Vim na jaký stránce jsi byl." Lež…
"Dobře."
"Musim se doučit kouzla a taky zajít do Prasinek, koupit si hůlku, potřebný věci a tak dále. Brumbál mi navrhoval, že by bylo nejlepší, kdyby mě doučovala Lily, nebo ty. No a Lily nemůže a tak tu zbýváš jenom ty." Vychrlila jsem na něj. Musím popadnout dech, když na něj vychrlíte takovouhle věc… Sice vlastně vůbec nepotřebnou, ale vezměte si, že budu s Remíčkem! Možná, že když se mi poštěstí, tak sama! Jupí jej…
"No, já nevim." On si to chce snad rozmýšlet? Má čest být s tak nádhernou a inteligentí holkou jako jsem já (až na to, že si nepamatuju pořádně ani svoje jméno. Jediný co vim, že je to něco jako Elizabeth Nio de Norpblabla…Tohle nemá cenu) a on se bude rozmýšlet.
"Nenech se prosit." Drkla jsem do něj.
"No, tak dobře a kdy tam chceš vyrazit?" Jupí!
"Co nejdřív, takže asi zítra."
"Tak jo. Zítra po snídani půjdeme rovnou do Prasinek a tam ti koupíme věci." Blesku rychle jsem se zvedla, ale pak jsem si uvědomila, že jsem vlastně nepoděkovala. Otočila jsem se na Remíčka a pošeptala mu. "Děkuju moc." Hned potom jsem mu vlepila pusu na tvář a odešla. Když jsem šla nahoru za Lily, uslyšela jsem pár hvízdnutí a hlasů.
"Ty vole dvanácteráku! Viděl jsi to? On si tu čte podělanou knihu a zbalí holku! A ještě tak pěknou. Css." Primitivové…I když Sirius není nehezký… Rychle jsem ukončila myšlenky na Siruse, Remíčka aspol. Měla bych se našprtat to podělaný jméno. Jak že to bylo? Elizabeth Niona? Ne… Nio Elizabeth Nótn Fiöns las Övá las? Ne..tak ještě jednou od začátku…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama