5.kapitola → Já vím, že ho miluješ aneb kotníky útočí!

26. září 2008 v 16:17 | Ivi |  Vládkyně přírody
Kvůli Vám jsem si dala práci tu kapitolu napsat dvakrát, a ještě k tomu rekordně dlouze...

Proto Vás žádám o 15 komentářů (muhehe xD)....
Pápá... Vaše naprosto dobře se bavící (na Vaše pohledy) Ivi xD

Já vím, že ho miluješ aneb kotníky útočí!


Kolem mé nádherné hlavičky (a mých náádherných rozcuchaných vlásků;ano, vypadám jak ježibaba) poletují andělíčci....teda ptáčci...nebo košťátka...
,,Slečno Brennanová?"
Kdo je ten dědeček? snad né dědeček Hříbeček...ale ne, to bude Mrazík...nebo taky...Brumbál! A sakra! Kdo ho má identifikovat s new image?
Místo bílých vousů, je teďka s mou pomocí, má (soustředěnost....)opět bílé! Ariel zabral! (Teda já zabrala.)
,,Jéé...dobrý den pane profesore!" zaculím se nevinně. A sakra...ty dvě další hlavy mi příjdou povědomé...
,,Pol...Pottere..." hlesnu jen.
,,Suz! Co tě to napadlo? Copak ty nevíš, že je neslušné kopat si hrob dopředu? A ještě k tomu uprostřed chodby na Přeměňování!" stěžovala si Pol a hleděla na mě dolů.
,,Nebo nás chceš strašit?" přidal do mlýna Potter ,,Závěť jsi ještě nepsala, nebo jo?" zakřenil se.
,,Ne." řeknu k jejich smůle a lítosti ,,Kopu Vám tu jámu..."
,,Áááá, pane řediteli! Zrovna jsem Vás sháněl! Ty dnešní studenti! Pořád padají do mé jámy! Řekněte jim něco! Ne, backspacujte je!" skočil mi do řeči neslušně Filch, který se přihopsal i s tou svojí vypelichanou kočkou. Další hlava ze shora...Pomožte mi sakra už někdo!
,,Pane školníku!" odsekla mu však Polgara dřív, než Brumbál stihl něco pojmouti ,,Tak to teda ne! Suz si tu jámu zaslouží! A nemůžete nás backspacesnout! To prostě nejde! Teda u Vás si nejsem jistá, ale prostě ne! Vždyť nevidíte jak je ta jáma Suz dobrá! Pohodlná?" zuřila.
,,No dovol." ohradila jsem se dotčeně.
,,Ne." zasáhl Potter ,,Tahle jáma nebo-li hrobeček bude můj." a vyplázl na všechny jazyk.
,,Ne! Ten je můj." zuřil Filch.
,,Mmmm."
,,Zmlkni Brennanová."
,,Tsss." pohoršeně jsem mávla rukou ,,Radši mi pomozte vyhrabat se ven, ne?"
Teďka se všechny pohledy zaměřili na mě.
,,Ven?" Pol povytáhla obočí.
,,Nahoru?" Potter si udiveně sedl.
,,K nám?" přidal se Brumbál. Pak se všichni (Filch hruboce uražen odešel...a bez jámy) na sebe podívali.
,,Nikdy!"
,,Prosíííííím!"
,,Ne!"
,,Já budu..."
,,Ne!"
A v tom mě něco silně praštilo do hlavy.
,,Dávej pozor Jam-Pottere! Vždyť bude blbá!" uslyšela jsem Polgařin hlas.
,,No jo....Copak já za to můžu, že tam byly ty dveře?" odpověděl ji Potter, a já si to konečně uvědomila. Byl to sen! A teďka jsem v...v Potterově náruči! Ryhle jsem chtěla hupsnout když v tom...
,,Opovaž se, Suz." zasyčela mi ucha Polgara, a vzápětí hodila sladký úsměv na madam Pomfreyovou. Ta, když mě uviděla zasténala (no dovol...).
,,Okamžitě mě dej dolu!" protestovala jsem, ale jak se stává, marně, tss.
,,A proč?" zeptal se rošťácky Potter. Jéému to ale táák sluší...STOP!!!
,,Protože protoč, a neptej se tak blbě...Co se tak culíš?" vyjela jsem na Pol, když jsem uviděla její výraz. Odpověď, byla jako vždy-ohromující.
,,Jen jsem si vzpomněla, že mám hlad." a s tím odešla.
,,Pane Pottere, položte slečnu..." vrhla na mě pohled Pomfreyka ,,...sem." Cože? To jsem tu jako pro srandu trollům či co?
Taková...hanebná postel! Tfuuj.
Pomfreyová asi uviděla můj výraz (jen blbec by si ho nevšimnul, ehh Pottere?) a tak se vítězně usmála a k překvapení všech (tím myslím i Vás) mě nadupala...lektvary (už to nebyl džus, škoda, byl docela dobrej...).
,,No?" zeptala jsem se Pottera mdle(to bude těma lektvary, škyt).
,,No, co?" zasmál se a přisunul si svojí židli blíž.
,,Co se stalo?Proč sem, škyt, byla tam? "
,,Tam?"
,,Tam." mávla jsem rukou na jeho hruď (to mávnutí mělo vypadat elegantně, ale díky "madam" jsem...).
,,Jo...Nu, mám začít od začátku?"
Si ze mě dělá, škyt, srandu?
,,Jak vidim tak asi jo..." jistě že jo! jistěže! ,,Spadla si do té díry..." to by blbej ani neřekl ,,A poslední co jsme slyšeli bylo Kdo sem dal tu díru?" blbost...řekla jsem to jinak.
,,A pak tam přišel Brumbál..." měl fialové vousy? ,,Byl nějakej divnej, ale..." wow! měl je fialové! ,,Jinak byl stejný jako vždycky..." cože?To jaksi nechápu...,,A pomohl nám tě odlevitovat nahoru, i když Polgara, navrhovala něco jinýho..." co??? ,,A pak brumbál odešel, prý ma něco důležitýho na práci..." jo, to si dovedu představit, odpolední šáleček čaje s McGonagallkou...co to plácám? Žádný čajíček! Zmrzlinu na ni! Citrónovou!
,,Jo." řekla jsem si pro sebe ,,To je ono."
,,Co je ono?" nechápal zas pro změnu (blbost...žádná změna!) Potter.
,,Nic, škyt." udělala jsem nevinný kukuč, a sama pro sebe si říkám, ším mě ta "madam" nadopovala...snad že by škytací lektvar?
Asi jo...později dojdu za Gló...to je ta encyklopedie...teda holka...
,,Aha." v tom se rychle zvedl ,,Už musím jít, mám trénink, ahoj."
,,Čauky, Pottere."
Jakmile jsem se ujistila, že zavřel dveře ošetřovny, rychle jsem se podívala do kanceláře "madam". Kde nic tu nic. Čistý vzduch!
Jako myška a pak jako ptáček...frnk!
Jóóó...jsem na svobodě! Ach jak já miluju tenhle vzduch...Moment, tenhle ne, jsme u kabinetu Prýtové...
Ach jak miluju tenhle vzduch...Ne, tady taky ne, jsme u knihovny....
Ach jak miluju...fuuj...jsem u záchodku Filche....
Ach jak...ZDRHAAAT!
,,Suzanne! Okamžitě se..."
,,Já nemůůůžu Pol! Musím na ošetřovnu něco..."
,,Okamžitě!!!"
,,Ale..."
,,Grrrrr."
,,No tak jo no, ale dělám to ze svobodné vůle." uvažuju. Přece jenom běhat v bačkůrkách od mudlovského Mickey Mouse není ono. A proti elfce...
,,Jo, to taky doufám....a co Potter?" usmála se na mě.
Já tady někoho....
,,Hele, nedívej se na mě takhle...já vím že ho miluješ." uculila se má zatim-kamarádka a byla fuč. To není féééér!!!!!!! Ach jooooooooooo.
A tak si nakvašeně kráčím k pokoji. Samozdřejmě to bych nebyla já kdyby mě cestou něco nepotkalo...například potkan...
,,Hééj, Brennanová!"
,,Co je kryso?"
,,Já jen si říkal, jestli nemá zítra ta tvoje kamarádka Polgara čas a..."
,,Zeptej se jí ne?I když..." zamyslím se a ušima mi uniká pára (samozdřejmě jenom jako...jak by to asi vypadalo?).
,,Dneska v sedm, v knihovně!" vyhrknu rozzařeně a rychle zdrhám (i v bačkůrkách s Mickeyem Mousem) do pokoje.
Tááák...tohle sem, tohle tam...lalalala....Jsem se zbláznila odplatou...ještě tohle a pak tohle...
Hotovo!
Teďka ještě...
,,Halóó; Pol?Jsi tam?"
,,Jo, co je zas? Nevidiš že rušíš?" ozval se ze sluchátka hlas mé milé osůbky. Uchechtnu se.
,,Nevidim ale slyším."
,,Tak mi dej..."
,,Nic ti dávat nebudu...pak přijď jo?Pa." nečekala jsem na odpověď a vypla spojení.
,,Áááá...Suzanne!" vtrhla do pokoje Miriam ,,Zrovna jsem tě hledala!" to ji tak budeme věřit...
,,Hm..." a tak se za ní vleču do spolčenky, samozřejmě i v bačkůrkách od Mickeyho Mouse...
,,A teďka si zahrajem na Co si myslíš o...Jo?"
A protože se nudim, tak teda hrajem. Vytáhnu si pergament a mudlovskou promrsku či co to je.
,,Začni." pobídnu Miriam a sedám si do tureckého sedu.
,,Tak třeba...Kotníky."
Kotníky? Se zbláznila! A tak co...napíšu co si myslim pod pojmem kotníky...
Klouby, který spojujou chodidlo s lýtkem. Kdysi byly považovaný za vysoce erotický objekt, viz výrazy typu ,,křehké kotníky" atd. V dnešní době bývají díky lidem, jako je například moje maličkost, zahalený čtyřmi páry ponožek a obalený neforemnejma kozačkama.
Pokud vím, tak klučičí kotníky nikdy nebyly středem zvláštní pozornosti, snad jedině při famfrpálu, když se hráči svíjej na ošetřovně a držel se za ně, ale když jste fakt hodně usouženej puberťák (jako jsem já), tak se vám může stát, že mezi váma a vašima kotníkama vznikne problematickej vztah.
Například: Do jaké míry by se změnil váš život, kdybyste se jednoho rána probudili a shledali, že máte místo kotníků, růžový rosolovitý žužu?
Dále pak můžete uvažovat nad tím, že hlubší význam kotníků bývá většinou opomíjen. Pak třeba začnete uvažovat, jestli jste už zešíleli, nebo ještě ne docela...
Jo. Dalo mi to docela práci...Hrdě se dívám na svoje dílo, a uvažuju, jestli to mozeček Miriam pochopí...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama