6.kapitola → Žijeme ve světě zkratek

27. září 2008 v 17:07 | Catt |  Nenáviděný svět
Tak jsem ještě dneska písla kapču k Nenáviděnýmu světu... Je to takoví nic moc, takže LIMIT KOMENTÁŘŮ =15...
A dopředu upozorňuju, že to není vtipné..nějak mi ta vtipnost totiž nejde..XD No nic..tady to máte:

5.kapitola
Žijeme ve světe zkratek...
"Hoď na sebe ještě tohle." Na hlavě mi přistane minisukně a černý punčochy.
"To si děláš srandu? Rem je slušňáček, nevšimne si holky s minisukní a hlubokým výstřihem." Ohradim se a minisukni si sundám z hlavy. "To by zabralo možná tak na Siriho, co jsem slyšela." Lily se ošije a pak mi hodí zelené triko s bílou bundou.
"Máš pravdu, promiň." Zaculí se. "To jen, že seš jediná, kdo nejede po Blackovi, teda ještě se mnou."
"Fakt jo? A co ta Barbie?"
"Barbie?" rozesměje se zelenoočka.
"Ano, Barbie."
"Tak ta na něj taky letěla, ale Rem se jí líbí už od začátku." Uchychtne se. "Ale on o ní nemá zájem. Je to pravděpodobně tím, že je to hrozná záletnice. Tak a teď konec debaty o Barbie a hoď na sebe místo toho černého trika tohle zelené a tuhle bundu." Ukáže na moje ZNAČKOVÉ triko a ZNAČKOVOU bundu na hlavě. "Tohle Rema dostane a pospěš si, za deset minut tam musíš být." Deset minut? Panebože! Makám, makám, makám!
Už jsem skoro hotová, stačí jenom černá tužka na oči, ale ta se rozhodne mi odporovat. Nejprve se mi ulomí, to ještě nějak přežiju a ořežu ji. Po druhé se mi nedopatřením rozmázne po celém oku a aby toho nebylo málo, tak si oko promnu. Takže teď vypadám jako princezna mononoke s velkým monoklem…
*
"Pardon. Promiňte. Dovolením." Běžim rychlostí střely před Velkou síň, ale to by mi taky mohl nějaký chytrák říct, kudy. Příště, až se vydám na cestu do jiného světa, tak si sebou beru GPS.
Konečně najdu tu zatracenou chodbu, kde stojí ten nejnádhernější kluk, ale bohužel ho zastíní druhý, taky celkem pěknej kluk, který si nemůže dovolit na mě nečumět a při tom obdivně nezapískat.
"Vau, teda Eliz. To ses vyfikla kvůli mně? To jsi nemusela." šibalsky na mě mrkne. Taky na něj mrknu a přiblížim se k Removi.
"Kvůli tobě, teda rozhodně ne." no nedávám já jasně najevo, že se mi líbí Rem? Chudák Siri otevře pusu dokořán a Remus se -to se mi snad jenom zdá!- mírně -ale i to se počítá!- začervená. "Siriusi, klidně tu pusu zavři." Popíchnu ho a on okamžitě zrudne jako pivoňka. "Tak jdeme?" ozvu se a co nejzářivěji se usměju na Rema.
"No, jo." Vysouká ze sebe a vytáhne malý batůžek.
"Na co toto?" ukážu na něj.
"Tam si dáš všechny věci." Vysvětlí mi a hodí si ho přes rameno, takže se mu pohnou všechny svaly, který má pod kabáte a já je uvidim. Musí je mít giga, když je vidim pod kabátem! Já se asi zhroutim, ale stejnak by mě zajímalo, kde je vzal? Vždyť on je -nic ve zlém- šprtík a ten neposiluje, nebo že by?
"Aha. Tak jo a tohle s námi půjde?" Ukážu na Siriho, který vypadá, že se na mě každou chvíli vrhne a uškrtí mě.
"No, já nevim."
"Jak, jako tohle?" ohradí se náš "milý" kamarád Siri.
"To co tady stojí jak špendlík a čumí to na mě jako vosa na med. Já nevim jak to pojmenovat." Zářivě se usměju.
"Já s vámi nikam nejdu, až se mi TOHLETO." Probodne mě pohledem. "Omluví, budu se s vámi bavit, naschle." S tímhle odkráčí za blondýnkou, která měla prsa jako Pamela Anderson. Teda nevim nevim, jestli mu nějak vadí, že od nás odešel.
"Jestli se s tebou nebude bavit, tak."
"Tak budu mít konečně klid." usměje se na mě a já se skoro složim. "Neboj se, on se nějak zabaví a hlavně, nemyslim si, že by mu to nějak vadilo." Koukne se na Pamelu.
"Máme stejný názor."
"Tak se mě chyť, ať můžeme jít." Chytit? Já se budu držet Remuse Lupine? Asi začínám věřit na boha, který pravděpodobně slyší moje prosby. Říkám vám, že kdybych se nezabouchla do Rema, tak se dám na jeptišku -těžko-. Moje třesoucí se ruka se chytí té jeho obrovské. "Mám dovolení se přemisťovat, takže se drž pevně." Upozorní mě.
"To budu." Ujistim ho a stisk zesílím. Remus mezitím trhne hůlkou a já se naposledy nadechnu. Myslela jsem si, že to bude něco podobného jako se zrcadlem,ale ono prd. Připadá mi, jako kdybych se nafoukla jako balón a prolézala milimetrovou trubicí. Neodvážim se otevřít oči. Konečně jsem se můžu nadechnout a tak doslova luxuju vzduch kolem mě. Bohužel moje tenoulinké nožičky to nevydrží a zkymácí se na zem a zbytek mého těla poslušně následuje. Ještě stále mám zavřené oči, ale i tak poznám, že jsem asi spadla do bahna, pač to pěně švachtlo…heh…
"Eliz?!" někdo se mnou opatrně třese. Ne NĚKDO, ale REM! Tak ho trochu vyhecujeme ne? "Eliz! Sakra jsem debil, neměl jsem jí přemisťovat." On si nadává jak roztomilé. Tak ještě chvíli ho nechám ať se trápí. Jemně mě vezme do náručí…Panebože! On mě vážně bere do náručí! Tak a jsem v prdeli, protože z tohohle se už asi nevyvlíknu… Tak jo no, konec hry.
"Baf!" vykřiknu mu přímo do toho jeho nádherného obličejíku. Bohužel on není tak nadšený jako já a z toho šokingu mě pustí zpátky na zem. Takže se tu dneska už po druhé válím jak brambora. Namáhavě se zvednu a ublíženě se na něj kouknu, ten jenom pokrčí rameny. Kouknu se tedy na svůj "sexy" vohoz a zdá se, že jsem do bláta nespadla.
"Kam jdeme nejdříve?" optám se.
"Nejdříve pro hůlku." Odpoví mi a opatrně se usměje (Neboj, já tě nesním… I když bych si dala říct..slint). Vydáme se teda pro hůlku.
*
"Jejda." Nevinně se usměju a koukám se na drahou rozbitou vázu. Kouzelník mi okamžitě vytrhne to párátko z ruky a pravděpodobně se rozmýšlí, jestli mu stojí za to, aby mi dal další nebo ne. Nakonec mi podá -tentokrát ne páratko!- trochu větší klacík.

"Švihněte s ní, tak se nebojte." Na jeho tváři jde vidět, že já se teda bát ničeho nemusim, za to on mě jo. Optarně ji uchopim do ruky, ani s ní nemusim máchat jako s tou minulou a kolem mě se rozvíří prach. Jsem vevnitř toho víru a koukám na něj jako na svatýho. Najednou všechno ustane a já neschopna jakéhokoliv pohybu ze sebe vypravim velice výřečnou větu: "E?"
"Tak si myslim slečno, že si hůlka nakonec vybrala." prodavač se otočil zády a pro sebe si řekl. "Díky bohu." Znova se zaměřím na teď už svoji hůlku a podrobně si ji prohlížím.
"Z čeho že je udělaná?" zeptá se Rem.
"Je mi líto, ale u této hůlky to není jisté." Koukne se na ní a pokračuje. "Je to velice zvláštní hůlka, tuto nikde jinde neuvidíte, je to velice drahocenné. Máte štěstí slečno," Obrátí se na mě. "že si vybrala zrovna vás. Možná máte v sobě neuvěřitelnou moc, že?" mlčky se dívám na hůlku, na které se pomalu ale jistě vyrývají moje iniciály. Teď to teprve znamená, že jsem čarodějka.
"Tak jdeme pro knihy pojď." Zatáhne mě Rem za ruku a odejdeme z krámu.
*
Zhypnotizovaně se dívám na nejnádhernějšího kluka, který listuje knihou. "Myslim, že tahle bude dobrá." Řekne a oddělí ty svoje čokoládový očíčka od stránky pitomé knihy a koukne se na mě.
"Hee." Nemůžu se ubránit a doslova slintnu.
"Jsi v pohodě?" zamávám mi knihou před obličejem a já se konečně vzpamatuju.
"Jasně, že jsem v poho." Nasadim neústupný výraz, za to Rem vypadá, že se každou chvíli zabije smíchem. "Haha, to jsem tak vtipná?"
"Měla ses vidět, ten tvůj výraz." Zakroutí hlavou. "Ještě teda koupim tuhle knihu a půjdeme ne?"
"Nechceš se stavit ještě v nějaký cukrárně? Mám hroznou chuť na čokoládu." Usměju se a on po nekonečným přemlouvání svolí.
*
"Skořicové mléko, prosím." objedná si Rem.
"Jenom? Objednej si ještě něco." Rozkážu mu.
"Ne, díky." Odmítne Rem.
"Tak já bych si dala prosím dva kopčeky čokoládové, skořicové a jogurtové zmrzliny. To celé posypané skořicí a čokoládou plus bych si dala ještě horkou čokoládu." Můj spolusedící na mě vytřeští oči.
"To všechno sníš?"
"Ne," odvětim a sladce se na něj usměju. "Ty mi s tim pomůžeš a jelikož seš zlej, tak tě budu za trest krmit."
"Co?!" Oči vytřeští ještě víc a já se bojim aby mu nevypadli.
"Slyšel si dobře."
"Ale."
"Žádný ale!" okřiknu ho, ale v duchu si mnu ruce.
"Tak jo no." Poraženecky pokrčí rameny a já se ušklíbnu.
Konečně nám přinesly jídlo a pití. Vypadá to opravdu kouzelně a já bych se na to hned vrhla, ale nejprve naberu a lžičku plnou skořicí a čokoládové zmrzliny podstrčim Remíkovi pod nos. "Na." Nabídnu mu a on poslušně vezme lžičku do pusy. Nepatrně se ale dotkne i mého prstu, takže olízne. Vauu! Teda to je něco! Chudák celý zčervenal.
"P.Promiň." vykoktá.
"V pořádku." Zasměju se a naberu si lžičku, kterou hned potom strčim do pusy.
Takhle jsme tam byli asi taky půl hodinky, nakonec jsme si slušně popovídali a pak jsme šli do Bradavic.
*
"Tak povídej, přeháněj." Zrzka na mě upírá zelený oči.
"On je prostě." Na chvíli se odmlčím. "Roztomilej."
"Roztomilej?" nevěřícně opakuje.
"Rotomilej." Usměju se a vzpomenu si, jak mi omylem olízl prst a se mnou to málem praštilo.
"Musíme vymyslet něco, čím ho dostaneš." Pronese Lily a prochází se po pokoji.
"Ještě mám dost času a myslim si, že se mu líbím a hlavně ještě mě bude doučovat! Na to nezapomeň!" mrknu na ní.
"Jo, jinak za týden jsou Vánoční prázdniny, budu tě tu muset nechat, pač jedu do Německa za tetou." Ušklíbne se a pokračuje. "Ale podle mě stejnak pojedeš s Remem." Po mé tváři se rozjede úsměv.
"Myslíš?"
"Já si to nemyslim, já to vim." Přestane chodit po pokoji a sedne si ke mně. "Když něco Rem slíbí, tak to taky dodrží a tobě slíbil, že tě doučí ne?"
"No, jestli to co říkáš je pravda." Zlomyslně se usměju. "Tak by se toho dalo využít. Lily pojď sem a pomoc mi vymyslet plán na akci Remus Lupin." stoupnu si na postel a nevěnuju pozornost bručení vedle mě. "Remusi Lupine boj se!" vyskočim a absolutně si neuvědomim, že to postel nemůže vydržet a tak se stane to, že se postel rozpadne a mi ležíme na hromadě dřeva s povlečením a řehníme se jako praštěný. "Protože Elizabeth Nio Fiöns las Nótn Övá." Jsem si to prosím už KONEČNĚ zapamatovala. "Si tě najde a to si piš, že budeš."
Zrovna v tu chvíli, když jsem chtěla říct to nejdůležitější k nám vtrhli kluci. "Jé ahoj." Zamávám jim stále sedící jako brambora na dřevě.
"Čauu." Pozdraví jako první střapatý koleno a jde za zelenoočkou. "Chceš pomoct?"
"Nesahej na mě Pottere nebo na tě pošlu netopýří kletbu!" vyhrožuje mu, ale ten se jen zašklebí.
"A jak prosim tě lásko, když hůlku máš tamhle!" ukáže na kus dřeva, který se válí na druhý půlce pokoje. Ať Lily chce, nebo ne James ji vezme a vyzvedne ji na nohy.
"Hej! A co já?" vyštěknu a nasupeně si dám nohu přes nohu, načež se všichni rozesmějou. Naštěstí ke mě přiběhne moje lásečka a vezme mě do těch jeho giga tlap a vyzvedne mě.
"Ď." poznamenám a koukám na jejich nic nechápající výrazy. Jediný, kdo chápe je Lily.
"Reme, řekni NZ." Drkne do něj a on mě -za co mě kdo trestá?- pustí na zem z jeho krásného, teplého a úžasného obětí.
"NZ." Opakuje po Lily.
"NZCD." Lépe pochopíte, když vám sem teda budu dávat vysvětlivky- Já: Ď- děkuju
-Rem: NZ- není zač
-Já: NZCD- není za co děkovat.
"Já to nějak nechápu." Zapojí se do debaty Siri a smutně se po mě podívá.
"To máš tak chlapče." Přiblížím se k němu a poplácám ho po rameni. "Někdo chápe od narození." Vrhnu pohled na Lily (která chápe) a na Rema (který nechápe, ale to je vedlejší).
"A někdy člověk musí pomoct pochopit." Koukla jsem se po Siriusovi a Jamesovi, který vypadali fakt vtipně. "Takže jelikož jsem hodná holčička," vrhnu po zelenoočce významný pohled. "tak ti řeknu, že žijeme ve světě zkratek."
"Zkratek?"
"Ano, zkratek." Vážně pokývám hlavou a vychutnávám si jejich stále nechápající pohled. "No nic a jak jste sem vlastně dostali?" podrbu se na hlavě.
"Když jsme slyšeli tu ránu." Koukl se na rozbitou postel (Já nic, já muzikant…). "Tak jsme sem šli, stačilo, že Rem zmrazil schody a pak jsme je už jenom vyběhli." Rem nás všechny zachrání!
"To je sice skvělé!" vyprskne najednou Lily, která stojí vedle střapáka. "Ale teď už vypadněte." Rázně zamíří ke dveřím a otevře je. "Hned TEĎ!" zaječí až mi mále prasknou bubínky v uších.
"No nic." Pokrčí Siri rameny.
"Jen jsem ti přišel říct." Začne Rem. "Že jsem se bavil s Brumbálem, no a na prázdniny pojedeš ke mně a já tě budu doučovat." Kouknu se na Lily, která na mě mrkne.
"Dobrá." Přikývnu, jako kdyby se nic nedělo, ale ve skutečnosti se něco děje. Zevnitř mého těla se vře láva a pomalu a jistě začíná vycházet ven, protože mám furt nutkání vyskočit na Rema a začít ho líbat. Naštěstí si toho Lily všimne a kluky vyžene ven, ještě slyšim, jak Rem říká, že tam s námi budou i James a Siri. "Sakra, takže sami budeme asi těžko."
"Ale prd. To víš, že budete sami." Lily vytáhne hůlku a jedním pohybem ruky se moje dokonalá postel znova zpraví. "Myslíš si, že se s vámi budou učit?" No jo, má pravdu, takže přece s nim budu sama, muhehehe… Znova si stoupnu na postel, tentokrát, ale neskáču a řeknu to co jsem chtěla říct, než sem vpadli ti zaostalci (až na Rema) -co se týče zkratek-.
"Elizabeth Nio Fiöns las Nótn Övá si tě najde a to si piš, že budeš můj!" zakřičím a slezu z postele. "DV?"
"OK." Vysvětlivky: Já:DV- dem ven?
Lily:OK: OK…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama