8.kapitola → Promiň mi to

27. září 2008 v 16:56 | Catt |  Krvavá stopa
Ano, dneska KONEČNĚ přibyla kapitolka... Ani nevíte, jak jsem ráda, že jsem ji dopsala xD Ale zase... nemám nějakou zvukovou kartu, takže si ji budu muset koupit a teprve pak půjde hudba z bedniček /hech/, takže kapitolka neni tak dobrá, jak si myslim x(
Jo a je to tady... takhle kapča je 15!!! Fajn, fajn xD Mě to může být vlastně jedno, že jo. Čím víc lidí si to bude číst, tím líp xD Ale tak aby si pak rodiče nestěžovali :P
Takže, tady to je a ještě něco... pomalu, ale jistě se dostáváme do FINISHE!
Jinak, technický... nejde mi ta vložit hudba, ktreou jsem Vám k tomu chtěla dát, takže sem hodim odkázek: TUTO
Na to klikněte, nechte si to v jiným okně a čtěte si k tomu kapču xP

8.kapitola
Promiň mi to
Pohledem jsme se probodávali navzájem. Instinktivně jsem vycenila zuby, ale jaké bylo překvapení, když jsem zjistila, že je mám normální. Neprodloužily se a to se mi ještě nestalo. Nestalo a taky by se to nikdy stát nemělo! Co to se mnou bylo? Hlavou mi plulo neskutečně mnoho myšlenek týkajících se Remuse. Byla jsem zmatená. Oční kontakt přetrvával a mě mozek nutil něco udělat. Nemohla jsem tam jen tak stát. Vydala jsem ze sebe alespoň zavrčení. Knihy, které byli v medvědích tlapách Remuse, okusily gravitaci. Padaly neskutečně dlouho. Stránky se přetáčely a knihy se několikrát otočily. Konečně dopadly a já uslyšela tiché vrčení. Oči jsem odtrhla od věcí a podívala se na osobu před sebou. Začal se přibližovat a já potichu couvala. Narazila jsem na chladnou, kamennou stěnu.

Pouze jsem přihlížela k tomu, jak se nebezpečně přiblížil. Byl ode mě pár centimetrů. Slyšela jsem jeho tep. Cítila jeho dech, který mě lechtal na obličeji a cítila jsem i jeho ruce, který se dotýkali těch mých. Myslela jsem, že mi srdce vyskočí z hrudníků a uteče mi. Byl to neskutečný pocit. Tu nesmírně malou mezeru, ale i tak velkou, jsem ukončila. Ruce jsem mu obmotala kolem krku a plně jsem okusila jeho rty. Pootevřela jsem je ústa a začala si hrát s jeho jazykem. Dlaně, které mě hřáli, se ocitli na mém boku. Byl to vášnivý polibek. Plných citů, který jsme kdysi ukrývali… Asi pro dobro toho druhého, možná proto, že jsme se prostě báli…
Rukama jsem mu vjela do vlasů a začala je čechrat. Jeho dlaně si přestávali všímat mého těla a našli hůlku, kterou zamkl dveře. Ve vášnivém obětí jsme přecházeli celou knihovnu k velkému kruhovému stolu. Mezitím, co jsme šli, se každý věnoval oblečení toho druhého. Hbitými pohyby prsty mi rozepl školní halenku. Rychle jsem ji přetáhla přes ruce a někam ji odhodila. Já se tak, jako on s jeho vrškem nepárala. Košili jsem vzala za límeček a prudce trhla. Látka se rozjela a černé knoflíčky odletěli. Jedním pohybem si svršek sundal a napodobil můj tyl uklízení. V zuřivém líbání jsme došli až onu stolu. Popadl mě za bok a vysadil mě na něj. Na chvilku jsem se od něj oddělila a při tom mu rozepínala kalhoty. "Co když nás někdo uvidí?" zašeptala jsem a kalhoty uvolnila.
"Neuvidí." Odpověděl mi prostě a kalhoty si sundal. Zaměřil se na mojí sukni.
"Jak jsi tak jistý?" pošeptala jsem a olízla si rty.
"Nejsem." Sukně byla už dávno dole, tak jako moje a jeho spodní prádlo. Začal mi tělo zasypávat polibky. Jeho rty se letmo dotýkali lícní kosti. Šílila jsem po něm. Zaklonila jsem hlavu a zavřela oči. Užívala jsem si ten pocit, kterým mnou proudil. Prsty mi mapoval páteř. Přejížděl dolu a zase nahoru. Když mi přejel rukou po vnitřní straně stehen, vzdechla jsem. Už jsem na nic nechtěla čekat. Otevřela jsem oči. Nohy jsem mu obmotala kolem boků a přitáhla si k sobě jak nejvíc to šlo. Přišpendlil se na mé rty začal se prát s mým jazykem. Ruce mi položil na hýždě a mírně si mě nadzvedl. Pomalu do mě vnikl. Ucítila jsem ostrou bolest, která jak rychle přišla, tak zase rychle odešla. Začal přirážet a já už cítila pouze vlnu rozkoši, která přejížděla po mém těle. Ze rtů se mi vydral tichý sten. Nehty jsem mu zaryla do zjizveného ramene. Ve chvíli, kdy se znova naplňoval pocitu vášně i s mým tělem, se mi zatly všechny svaly. Pocit, který jsem ucítila se nedal popsat. Bylo to něco vzrušujícího, nádherného, svobodného a tak jedinečného, že jsem myslela, že jsem umřela. Na rtech se mi objevil úsměv. Vyvrcholili jsem oba ve stejnou chvíli. Lehla jsem si na stůl a ztěžka oddychovala. Remus si lehl vedle mě a vykouzlil deku, kterou nás přikryl. Otočila jsem se k němu a hlavu si položila na jeho hrudník, který se prudce zvedal a zase klesal. Objal mě a přitáhl si mě ještě blíž. Oba jsme lapali po dechu a já se usmála. "Víš na co je láska bez nenávisti?" zeptala jsem najednou.
"Vim." Odpověděl okamžitě a políbil mě do vlasů. "Ty to víš?"
"Ne." přiznala jsem zklamaně.
"Brzy na to přijdeš." Utěšoval mě. "Tak jako já." Přikývla jsem a zavřela oči.
"Miluješ mě?"
"Ano."
"Já tebe taky."
oOo
Sluneční paprsky mě hladily po tváři. Pořád jsem musela myslet na Remuse. Zrovna jsem šla z knihovny a na tváři měla zasněný výraz.
"Rosalind!" otočila jsem se.
"Marqu." Lehce jsem se usmála. Bratr nakrčil nos a nasál vzduch.
"Smrdíš." Řekl a prohlídl si mě.
"Byla jsem v knihovně s Lupinem." Prohodila jsem, otočila se na podpatku a šla dál.
"Tenhle víkend je úplněk." Zamračila jsem se a otevřela dveře do síně.
"A co?" povytáhla jsem obočí a přešla ke zmijozelskému stolu.
"Rosalind, co je s tebou?" zeptal se najednou Marq a sedl si vedle mě.
"Není mi moc dobře." Zamluvila jsem to a natáhla se pro vodu.
"Dobrá." Nevěřil mi. Bylo to slyšet.
"Večer si zajdu pro krev." Šeptla jsem. "Pak mi bude dobře." Přikývl, dál to nerozebíral.
"Samuel odjel za rodiči." Překvapeně jsem se na něj koukla.
"Proč?!"
"Kvůli svatbě."Trhla jsem sebou a přitom jsem omylem drkla do sklenice, která se převrhla. Zmijozelští po mě hodili nepěkné pohledy. Okamžitě jsem vytáhla hůlku napravila škody.
"Máš jít za Brumbálem." Rozhodl se, že moje chování bude ignorovat a já mu za to byla vděčná. "Kvůli koleji." Povytáhla jsem obočí, ale nic neřekla. "Doufám, že nebudu muset psát rodičům znovu dopis, že jsi se nedostala do Zmijozelu?!" .
"Nebudeš, já do Zmijozelu patřím." Nebyla jsem ti jim jistá. V tu chvíli jsem si nebyla jistá ničim. Zvedla jsem se a nakročila, ale něčí ruka mě chytila.
"Ros, nechceš mi třeba něco říct?" Na chvilku jsem zpanikařila, ale pak jsem pouze zavrtěla hlavou.
"Není co." Sykla jsem, vytrhla se mu a odešla.
oOo
"Dobrý den." Pozdravila jsem a zavřela za sebou dveře.
"Dobrý den, slečno." Kouknul na mě přes půlměsíčkové brýle.
"Volal jste mě."
"Jistě, kvůli koleji. Mám dojem, že už přesně víte, do jaké koleje chcete." Rukou mi ukázal křeslo a já se do něj posadila.
"Mám tušení." Pokrčila jsem rameny. Brumbál mezitím přešel ke stolečku, kde byl položen klobouk.
"Dneska se určí Vaše kolej, do které budete chodit těch zbylých pár dní..." Klobouk mi položil na hlavu.
Nepatrně jsem zavrtěla a uvolnila mysl.
Zdravim. Začal klobouk.
Též. Přikývla jsem.
Můžeme přejít k věci? Zaútočila jsem.
Ale jistě. Otec i matka ti dali jakousi otázku. Zpozorněla jsem.
Četl jste si můj dopis?! Zavrčela jsem nebezpečně.
Ne, prostě to vim. Povzdechla jsem si.
Dobrá. Rezignovala jsem.
Ty na tu otázku odpověď znáš.
Já. Já nevím.
Ale jistě, že víš a proto také vim, do jaké koleje tě pošlu.
Jste si jistý?
Ano, jsem…S tim otevřel svoji plátěnou pusu a velice pomalu a zřetelně vyslovil ono slovo. "Zmijozel."
"Zmijozel?" zopakovala jsem po něm.
oOo
Cítila jsem se sama. Tak jako nikdy před tim. Proč tohle všechno? Zkrvavenou rukou jsem si utřela slzy, které mi tekly po tváři. Klečela jsem v bahně a před sebou jsem měla mrtvé zvíře. Hnědou srst poskvrňovala krvavá, velká rána. Černé, prázdné oči koukaly kamsi do tmy. Už nikdy nespatří slunce… Vydala jsem ze sebe další vzlyk a padla na mrtvé tělo srnky. "Promiň mi to." Zašeptala jsem do srsti a slzy nechala téct proudem. Nesnášela jsem se za to. To prázdno, které jsem vevnitř sebe měla dokázal naplnit jenom jediná osoba… A právě ona osoba bude zítra mrtvá. Já ho nezabiju, ale jestli ne já, tak Marq, nebo Samuel a oni nezabíjí rychle jako já. Oni si to užívají…
Znova jsem se koukla na oči zvířete. Tak takhle je bude mít prázdné zítra on? Takhle chladné bude jeho tělo?
Ta srna byla mrtvá a v očích měla přesně to, co já. Nicotu…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Vittoria Vittoria | 2. listopadu 2008 v 0:01 | Reagovat

Moc pěkné

2 Lil Lil | 15. listopadu 2008 v 7:17 | Reagovat

Nádherný....skvělý uz se nemuzu dockat pokracka =)

3 scarlett scarlett | Web | 19. března 2009 v 13:55 | Reagovat

moc hezká povídka... bude ještě pokráčko.. ?! =cP

pevně věřím, že ho určitě zvládneš nějak sesmolit... =cP

4 LiRit LiRit | 3. května 2009 v 10:34 | Reagovat

moc pěknéééé
bude eše pokračování??...

5 Kattelin Kattelin | E-mail | Web | 7. května 2009 v 6:35 | Reagovat

WOW...bomba už se moc tesim jak to dopadne s vlčkem!!!

6 Mu~he.he Mu~he.he | Web | 7. května 2009 v 17:15 | Reagovat

super :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama