Druhá kapitola aneb třetí kapitola

27. září 2008 v 16:36 | Ivi a Tagryjka |  Pohroma v Bradavic aneb elfky v akci
Druhá kapitola aneb třetí kapitola
Zdááár, lidi! Nebojte neumřela sem! Tak jednoduše se mě nezbavíte :-D!
Je tu už několik stoeletí slibovaná kapitola k PBaEvA!!! Jojojo! Na kterou středu jsem ti jí slíbila, Ivísku? Na minulou, tuhle, předminulou nebo předpředminulou? To je jedno, hlavní je, že tu je, ne?
Už zase melu karaviny, co? No jo jo, končim a vy si užijte kapitolu. elikož mám depku neni to moc zábavné ani dlouhé, ale snad se bude líbit.
Tak...já k tomu mám jen to...že nevím co bude dál :D

(Sice ještě pořád nevim, co je trefilo, ale snaha by tu byla!)
"Sakra! Fuj, takhle jsem se snad ještě nikdy nelekla!" oddechla si úlevně Eleanor a zírala nahoru nad sebe, kde se jakoby nic vznášel černý kočár.
"Tomu se dá těžko věřit, když se na tebe člověk podívá," uchichtla se její sestra, ale také nespustila oči z neobvyklého dopravního prostředku, který se nevinně pohupoval mezi bílými obláčky.
"Jsi odporně drzá, víš to?" otočila se na ni Eleanor, a kdyby pohledy mohly vraždit, tak by z Violet byl tři týdny starý hovězí guláš.
"Vím," Violet koketně zamrkala na svou sestru a měla co dělat, aby ji nepoprskala smíchy.
"Jak jsem tě mohla přežít šestnáct let to vážně nechápu,"
"Nápodobně,"
"Budeš se hodně dlouho vyjadřovat jednoslovně?"
"Možná,"
"Se… ehm… štveš mě,"
"OK,"
"Hodně mě štveš,"
"Vím,"
"Ehm… Dámy ne, že bych vás chtěl rušit, ale nechtěly BYSTE KONEČNĚ NASEDNOUT!" rozkřikl se na ně najednou podivně pisklavý mužský hlas, který zněl, jakoby jeho majiteli někdo přišlápnul *Cenzura*.
"Ty jsi břichomluvec?" vyjekly nastejno dívky a nedůvěřivě se dívaly té druhé na břicho.
"Tadyyyy! Nahořeeee!" protáhl otráveně onen zvláštní hlas. Kdy vzhlédly ke kočáru, uviděly malou obálku, která měla tvar protáhnutý do jakýchsi podivných úst.
"To je přece ta kouzelnická kravina!" vyjekla v náhlém poznání Violet a škrábala se za svou sestrou.
"Jak se to jen jmenovalo?"
"Mluvík?"
"Ne, brepták?"
"Ne, kokták?"
"To je kravina, vždyť to nekoktá."
"Ehm, ehm," odkašlal si důležitě dopis. (Taky vám to zní tak divně? :-D) "Drahé slečny de Atnäting von Drötting z dodatkem Smith," obě dvě vyjekly smíchy. Bylo vidět, že jejich dopis opravdu dorazil do Bradavic. "Bylo mi řečeno vaším otcem, ŽE JSTE NESTIHLY VLAK!" začal dopis zničehožnic hulákat.
"Hulák," přerušily ho dívky se smíchem.
"PROTO JSEM ZA VÁMI POSLAL NÁŠ KOČÁR! DOUFÁM, ŽE NENASTALY ŽÁDNÉ POTÍŽE!"
"Ne, nenastaly potíže, jen nás málem přejela zářivě růžová,"
"červená," opravila Violet Eleanor a prohlížela si nehty na pravé ruce.
"lokomotiva, vyděsil nás létající kočár, který má mimochodem nejlepší léta v minulém století a teď na nás řve divnej dopis. Ne, opravdu nenastaly potíže,"
"S POZDRAVEM ŘEDITEL ŠKOLY!" zařval dopis poslední větu.
"ten říďa není normální," povzdechla si Eleonor zklamaně.
"Co bys čekala, kouzelník," pokrčila rameny Violet a pobaveně sledovala, jak se dopis marně cupuje na malé kousky. "Hele nechceš mu pomoct?"
"Komu? Řediteli? Leda do hrobu,"
"to taky není špatnej nápad, ale já myslela ten dopis," uchechtla se Violet.
"Na tři," souhlasila El a uchopila jeden růžek dopisu a Vio začínala odpočítávat.
"Tři, dva…"
"No tak moment," přerušila jí El. "Nemůžeš začít na tři, když na tři trháme,"
"No jo no, tak jedna, dva, tři!" PRÁSK! Celý kočár se naplnil dýmem a kouřem ve chvíli, kdy dívky prudce rozškubly dopis.
"To byl ale blbej nápad," kašlala Violet.
"Taky že byl tvůj,"
"sem se spletla no, příště budeme radši pohřbívat toho ředitele,"
"Souhlas,"
"Hele nebouchla ses do hlavy?"
"Proč?"
"No já jen, že se mnou souhlasíš,"
"Pche," urazila se Eleanor a otočila se k sestře zády, aby se nemusela dívat do její rozchechtané tváře, protože v tu chvíli by jí mohl závidět i Murphy.
***
"Milí studenti, teď než se po zařazování vrhneme na naši skvělou hostinu-,"
"Aby si jí moc nevychválil," podotkla Violet vedle své sestry, která měla také jedno ucho přilepené na dveřích, které vedly do Velké síně.
"- bych si rád dovolil-,"
"To sis hodně dovolil," špitla znovu Vio.
"Ale, kuš už!" okřikla ji El.
"- přivítat mezi námi dvě nové studentky," dokončil Brumbál větu a pár ladnými kroky dotancoval - Ne! Stop! Je to jinak!
Brumbál dokončil větu, udělal jeden krok, zamotal se do svého dlouhého citronově žlutého pláště a rozplácl se na zemi jak široký, tak dlouhý jako největší kouzelník této doby. Celá síň se málem udusila potlačovaným smíchem, jen profesorky McGonagallová ladně přiskákala na pomoc. Sakra! Takhle to taky nebylo! To je jedno!
Když se dveře otevřely, dovnitř vpadly jako velká voda naše dvě hlavní hrdinky. Všichni z nich měli velký šok, protože vidět ty dvě na první pohled je zážitek na celý život. Na druhý pohled všem spadly čelisti až na podlahu, především chlapcům, protože naše elfky nebyly žádné ošklivé myši. A na třetí pohledy jim popadaly bulvy z důlků, protože to přece jen byly elfky.
"Slečny Violet a Eleanor de Atnäting von Drötting k nám nastupují do šestého ročníku. Ještě než budou zařazeny, chtěl bych vás požádat, abyste je přijaly mezi sebe, ať už budou zařazeny do jakékoli koleje." Během Brumbálova proslovu dívky lustrovaly pohledem všechny studenty, až nakonec zakotvily pohledem na řečnícím Brumbálovi (ten se v těch kecech snad narodil, proletělo v tu chvíli Eleanor hlavou)
"Co myslíš, která z nás půjde první?" naklonila se Vio k El.
"Jde to podle abecedy, takže já!" sykla směrem k ní El.
"Co třeba podle věku?" zamrkala provokativně.
"Slečno Violet, prosím," otočil se na ni v tu chvíli Brumbál a v ruce svíral starý, napůl plesnivý (původně asi černý) hadr. Aha, Moudrý klobouk, pomyslela si Vio, ještě než vrhla (šavli na Brumbála :-D) vítězný pohled směrem ke své sestře.
"Zajímavé, ty jsi elfka, co?" ozval se jí v hlavě dotěrný hlásek.
"Ne, já jsem čínskej bůh srandy," odsekla pobaveně.
"Těch už tu bylo," uchichtl se (původně) klobouk. "Ale teď k zařazení. Celkově se hodíš do Zmijozelu, ale myslím, že by tam ty tvoje legrácky nepřežili. O tvé sestře nemluvě. A navíc sklepení je dole, takže nějaký výbuch by mohl narušit statiku hradu a to-,"
"Zkrať to," povzdechla si otráveně.
"NEBELVÍR!" zařval klobouk na celou síň, až sebou Violet trhla a měla, co dělat, aby si spontánně nepromnula uši.
Ta lidská rasa, pomyslela si škodolibě, když několik chlapců obdivně vzdychlo, když pohodila hnědými vlasy a vydala se k zlato-rudému stolu.
"A slečna Eleanor," kývl na její sestru Brumbál a usmíval se tak zářivě, že si El pomyslela, že určitě vydělal miliony na reklamě na zubní pastu.
"Zdar, hadre," pozdravila rozveseleně klobouk.
"Už vim, kam s tebou," přikývl Moudrý klobouk a zašklebil se na to urážlivé oslovení.
"Mě je to úplně jedno, pošli mě, kam chceš, jen když budu se sestrou," pokrčila rameny lhostejně.
"Ale… ale… to tě musim poslat do Nebelvíru!"
"Na to si přišel sám?"
"Tak to teda ne!" vyštěkl naštvaně a už se nadechoval k vyřčení jiné koleje.
"Hele, klobouku, nedělá mi vůbec žádnej problém nadělat si z tebe stužky do vlasů, jestli mě pošleš do Zmijozelu,"
"Jak… jak…"
"Nejsi jedinej, koho udělali multifunkčního," pokrčila El rameny. "Tak co bude?"
"Zm-,"
"Jéééé, já budu mít nové růžové stužky do vlasů," zajásala hraně.
"No dobrá, dobrá," kapituloval. "NEBELVÍR!"
Eleanor s vítězným úsměvem položila otrhaný klobouk na stoličku a vydala se ke své sestře, která ji probodávala podezíravým pohledem. Pamatuješ na jedenácté přikázání? Nesnaž se oklamat svojí sestru! Říkala jí pohledem. Znám tě už sto dvanáct let.
"Co to bylo?" sykla jí do ucha.
"Malý přátelský pokec," odvětila Eleanor a pohledem hltala jednoho nebelvírského kluka, který seděl o několik míst vedle. Nezvedla zrak ani tehdy, když se Brumbál zvedl ze židle (a zase se rozplácl na mramorové zemi).
"Milí studenti, chtěl bych vám ještě něco oznámit!"
-----------------------------------------------------------------------
Tak a teď je to na tobě, Ivísku. Mě zajímá, co vymyslíš :-DDDD. Už se těšim!
Díky Tagýsku, ale já ne :(
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama