Prolog- Krvavá stopa

27. září 2008 v 16:44 | Catt |  Krvavá stopa
A je to tady...napsala jsem prolog, tak snad se bude líbit..dopředu upozornění na vlastní nebezpečí XD:

PROLOG
Jeho krev se mi hrnula do krku. Lazebnicky jsem zavřela oči a mlaskla. Miluji ten pocit, kdy se do mě dostává další a další krev. Znova se do něj zakousnu, moje zuby jeho krkem projedou jako nůž máslem. Saju jak nejvíce můžu, mám hlad. Mám chuť. Mám chtíč. Jenomže tekutina, kterou tak miluji musela jednou dojít a tak jsem se od něj odtrhla. "Promiň." Smutně jsem se koukla do jeho očí, které teď byli prázdné…bez života. Další život pro ten můj.

Asi bych se vám měla představit. Jmenuji se Rosalind Coleridge of Moldovia. Jsem z dlouhého rodu neživých. Asi se ptáte, jak nemrtví můžou mít děti. Nemůžou… Nejsem pravá dcera své matky a svého otce. Jsem z děcáku. Když mi bylo pět let, přišli si pro mě. Ještě před tím, než mě odvedli mi vysvětlili co bych byla zač, kdybych k nim šla. Řekli mi, že jsem vyvolená, tak jako moje matka, otec, jeho matka, otec atd. Rozhodla jsem se, že půjdu.
Když jsme přijeli do malé vesničky, poznala jsem svého bratra, též vyvoleného z děcáku. Byl stejně starý jako já. Rodiče uspořádali obřad, pro nás to bylo něco jako oslava narozenin…nové rodiny… Jakmile oslava skončila, všichni hosti, které jsem jen tak mimochodem neznala si sedli do kolečka. Mě a mého bratra položili na kámen, který ještě před tím polili červenou tekutinou- krví, která mi páchla. Tehdy jsem nevěděla, že tato tekutina bude nepostradatelná pro můj život. Nebála jsem se co mi udělají, bála jsem se bolesti. Moje matka se ke mě nahnula a pošeptala mi: "Teď to štípně, ale neboj se." Její oči se okamžitě proměnili do rudě červené. Vyhrnula horní ret a mě se tak naskytl na její zuby. Byli by normální, kdyby dva z nich nebyly jako broušený nože. Její zuby se mi zabodly do krku a já jsem cítila jak se malinko nasála. Okamžitě se odtrhla a koukla se na mě. Její oči už byli znova normální a zuby též. S bratrem udělali totéž, až na to, že jemu to udělal otec.
Od té doby jsem část dlouhého rodu a můj bratr- Marquis Coleridge of Moldovia též. Prostě nám říkejte Ros a Marqu…
Je to už jedenáct let, co jsme se stali upíry. Jestli se ptáte na náš život, tak ano je těžký a ne, nezabije nás slunce, kříž, nebo zabodnutí kůlu do srdce. Divíte se, ale ano...mi srdce máme. Jsme normální, až na to, že když jsme v přítomnosti lidí, cítíme tu sladkou vůni a nekrásnější hudbu, kterou jsem kdy slyšela- tep, tlukot srdce, nádech a výdech… Musíme se držet, abychom po nich neskočili a neochutnali tu sladkou tekutinu, které se říká krev. Taky máme trochu výhodu v tom, že slyšíme na kilometry daleko a jsme rychlí jako gepardi a když chceme být ještě rychlejší, jsem nevyditelní. Jenom jedna nevýhoda tu je…Vlkodlaci. Válka mezi námi trvá už po staletí. Pár jsem jich už poznala, je mi jich líto, když si vzpomenu na ustrašený výraz, jak jsem jim vytrhla žaludek z břicha, vypíchla oči, nebo udělala něco jiného, po čem už neměli šanci dál žít .
Ale teď ke mě a mé postavě. Jsem temperamentní, inetligentí, ambiciózní, hrdá, svůdná a jsem malý ignorant. Jsem spíše samostatná co se týče chlapců a kamarádů. Kdybych neměla bratra, nikoho bych neměla. Bratr je můj přítel a mám ho ráda. Nikdy bych ho za nic nevyměnila. Vždy se za mě postavil, když šlo do tuhého. Dokonce mi i několikrát obstarával krev- lidi…
Mám dlouhé černé vlasy, které se mi na sluníčku barví do modra a fialova. Tmavé modré až černé oči mi podtrhávají mojí sněhovou pleť. Jsem štíhlá a měřím kolem 170, váhu mám asi kolem 56kg. Abych to upřesnila, se svoji postavou jsem spokojená. Jsem hezká a v celku i zaoblená na správných místech. Nemám si na co stěžovat, upíří moc mi přidala na kráse. Taky mám šarm. Ano, sice upírský, ale na kluky působím tajemně a svůdně. Zmínila jsem se, že na zápěstí mám vytetovaný malý znak našeho rodu? Je to had, který se točí do písmene C. Jsem na sebe a svůj rod hrdá. Bratr vypadá stejně jako já. Je to zvláštní, když vlastně opravdoví sourozenci nejsme…
A kde se to teď vlastně ocitáme…
"Rose! Pojď už musíme domů." Za ruku mě chytl tmavovlasý kluk- můj milovaný bratříček.
"Vždyť už jdu." Zavrčela jsem a rychlím tempem jsem běžela z lesa. Toho chudáka, který se stal moji večeří jsem tam nechala ležet na pospas zvěři.
V našem nemalým hradu jsme byli za pět minut.
*
Nabrala jsem si na talíř syrové maso a mlsně jsem se do něj zakousla.
"Rose! Chovej se jako dívka." Upozornila mě matka. Poslušně jsem do ruky vzala příbor a začala kultivovaně jíst. "Rose? Marqu? Máme pro vás správu ohledně vašeho studia." S Marquem jsme zvedly hlavy od jídla a upřeně se dívali na rodiče. "Pojedete studovat do Anglie."
"Do Anglie? Proč? Já myslela, že máme dobré výsledky. Dokonce se i držíme, v čem je problém?" nechápavě jsem se ozvala.
"Nejde o vaše výsledky." Utišila mě matka. "Ale o to, že s otcem pojedeme do Anglie si něco zařídit. Bohužel to zařizování bude trvat déle než obvykle." Déle než obvykle? Obvykle to jsou čtyry měsíce. "Pojedete studovat do Bradavic. S ředitelem školy jsme se už domluvili. Ví o vás i tom, co jste, jsme zač." do pusy si dala kousek masa a rozžvýkala ho.
"Kdy nastupujeme?" ozval se i bratr.
"Za týden pojedete Bradavickým expresem. Pojedou tam všichni děti a mladé dívky s muži. Alespoň se tam potkáte s novými lidmi. Hlavně nezapomeňte."
"Musíme se držet, za den pár kapek krve. Když už někoho napadneme, tak ho vysát a nenechat ho aby se stál jedním z nás a tak dále. Matko, nejsme malý." Připomněl jí to Maquis. Je to těžké někoho zabít, ale ano, přesně tohle děláme, zabíjíme… Snažím se na to zvyknout a jde mi to. Beru to jako buď můj život, nebo ten jeho.
"Vidím Marquisi, že jsi celý po otci." Líbezně se usmála na muže naproti ní. "Povaha, rychlost, šarm, svůdnost, rysy."
"Mami to stačí." Prskla jsem na ní. "Mi víme jak Marq vypadá."
"Ano, já vím. Ale nemohu si pomoci." Přiznala matka.
Ten zbytek večera, jsem ještě přemýšlela nad tím, jaké to bude v nové škole. Bradavice…Prý patří mezi nejlepší a nejznámější akademie, školy… Když budu mít štěstí, třeba si tam najdu kamarády. A když ho budu mít hodně, najdu tam i lásku…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama