Prolog - Zas ten Nebelvír...

28. září 2008 v 18:47 | Ivi a Kessidy |  Sváry času
Takže tu je hned Prolog, nebo jak to všechno začalo...

Prolog - Zas ten Nebelvír...

"Kde je ten zatracený skřítek?" muž s ostrými rysy se vztekle rozhlédl po obrovské místnosti, jakoby čekal v zázrak.

Eleanora se s úkosem podívala na svého bratra. Jako vždycky ji pohled na něho zarazil. Salazar Zmijozel, přezdívaný Junior se každý den čím dál víc podobal otci. Samozdřejmě jen vzhledem, až na zeleno-modré oči. Ty měl stejně jako Eleanora po jejich matce, která utekla.

Junior jen pokrčil rameny. Svého otce stejně jako jeho sestra nesnášel. Nejenže byl jeden ze zakladatelů Bradavic každý den ve škole, ale nikdy si nenašel čas na své potomky. Na jejich tvrdou výchovu však nezapomněl. Salazar ze svých dětí udělal pravé aristokraty. Ale na jejich city zapomněl...

Jak už bylo zmíněno, v Bradavicích trávil Salazar skoro celý den. Jen přišel na večeři, sednul ke stolu s jídlem, a nemluvil o něčem jiném než o škole, nebo o Godricu Nebelvírovi, který ho strašně štval.

Sourozenci byli samozdřejmě na jeho straně, ovšem neměli chuť každý večer poslouchat jedno a to samé.

"Nenávidím ho. Je špína čisté krve. Je zastáncem mudlovských šmejdů, a dokonce chce, aby byli přijati do Bradavic! Jestli to takhle..."

Eleanora položila prudce příbor, se znakem Zmijozelova rodu, který se rozezněl jako cinkání zvonečků.

"Jestli mě omluvíš otče, jsem unavena." prskla, a vstala.

"Dojíš to jídlo." zasyčel nebezpečně ledově Salazar. Eleanoře zamrazilo. Tenhle tón nevěstil nic dobrého.

"Otče, taky mne omluv. Ještě mám dnes na programu zkusiti pár kouzel z černé magie." zachránil sestru Junior, a díval se otci zpříma do očí.

Ten nejdřív mlčel. Pak jen kývnul, a oba sourozenci rychle odcházeli z místnosti.

"Dík." šetpla El.

"Není zač, není to poprvé co ti zachraňuju kůži." ušklíbl se Junior, a ledabilým krokem šel do tělocvičny.

"Hele, já za to můžu, že mám povahu po mamce!" odsekla Ell "Myslíš to s tím programem vážně?" zeptala se zvědavě.

"Chci zkusit jedno kouzlo do minulosti. Jako, mrknout se jinam." pokrčil rameny mladík.

"Jdu tebou." rozhodla se Eleanora.

"V žádném případě." Junior se zastavil před jejími komnatami "Může to být nebezpečné. Neovládáš dobře černou magii." dodal.

"Fajn, nejsem v ní tak zběhlá jako ty a otec, ale zato jsem dobra v léčení!" bránila se.

"Tak jo, ale můžeš si za to samo." rezignoval Junior "Běž se převléct..." prolétl její šaty "Do jezdeckého oblečení. Nebo nějaké na ven, do lesa."

"Tak jo, dej mi pět minut!" zavrčela, a rychle vpadla do svých komnat. Junior jen stačil zaregistrovat její černé dlouhé vlasy, a zmizela pryč.

Povzdechl si, a opřel se o stěnu. Nakonec si vyndal svojí hůlku, a zamumlal kouzlo šacení. Ihned měl na sobě černou, hedvábnou košili, tmavé kalhoty, a přes to přehozený teplý hábit, též černé barvy. Vysoké boty, do nichž si ještě zastrčil nůž.

"Už jsem tady." ozvala se Eleanora, a postavila se vedle Juniora "Můžem vyrazit."

/někde v lese/

"Neřikal si náhodou, že jdeme do tělocvičny?" zaprskala vztekle Eleanora, a vyndavala si z vlasů větvičky.

"Říkal.." Junior jí ležérně kouzlem nechal zmizet lesní porost na její hlavě:D "To jsem ale nevěděl, že tě budu sebou tahat."

"Hele, neryj brácho, jasný?" zasyčela El.

"Respect!" zasyčel Junior hadím jazykem na svojí sestru. Ta vytřeštila oči, ale zmkla.

"Víš, tady budeš muset být zticha, takže.." v očích se mu zablýsklo, a Eleanora v duchu klela. Nemohla mluvit, hadí kouzlo jí zcela překvapilo.

Nevěděla o tom, že ho bratr už umí ovládat. Je každým dnem mocnější. uvědomila si nakonec.

"Tak jsme na místě, teď pojď ke mě." zamumlal jí potichu Junior. El nechápala co je na tomhle místě tak důležitého, ale svého bratra poslechla.

"Senedictuis Melodreis Valois!" řekl hlasitě Junior kouzlo, a El viděla jen záblesky. Začala široce mávat rukama.

"Filisis Respect!" uvědomil se Junior, a zasmál se.

"To jako není k smíchu!" obořila se na něho El.

/po chvíli/

"Ehm...ne..toto už dlouho?" povytáhla obočí Eleanora.

"No..je to něaký divný." pokrčil váhavě rameny Junior.

"Chceš říct že..." Eleanora vykulila oči. To neudělal!

"To kouzlo jsem sám vymyslel." přiznal se klidně Junior "Zkoušel jsem to na králíkovi, ale.."

"Já nejsem králík!" přerušila ho mladší sestra "Co budem dělat? Co když.."

"Klid!"

"Ale..."

V tom se s nima všechno zastavilo.

"Zase ty listy!" zaklela Eleanor, a opět si vybírala ze svých vlasů větvičky.

Junior se neudrže a musel se zasmát. V tom překvapeně ztichl.

"Co je?" zrudla Eleanor vzteky.

"Bradavice." hlesl jen Junior.

Eleanor se otočila a překvapením zavrávolala.

"To snad..ale..jsou nějaký...divný." připustila.

"Ne! Podívej...na ty studenty!"

Eleanor zamžourala do dálky. Nejdřív neviděla nic. Pak jí to ale docvaklo. U jezera se povalovalo pár studentů, všichni měli jiný hábity, než na jaký si pamatovala, ale především..Nemluvil jejich otec náhodou o zpřísnění režimu? A být u jezera bylo porušení...

"Jdeme!" přerušil její úvahy Junior, a už si to štrádoval k Bradavickému zámku.

Prošli pozemkem, ani jeden student jim nevěnoval pozornost, což bylo ještě podivnější, když byli potomci jejich profesora a zakladatele.

"Tohle..je prostě divný." brblala Eleanor.

"Tady je Síň..myslím, že tady je právě čas obědu, tak jdem, promluvíme si s Godricem." rozhodl nakonec Junior.

Oba tedy otevřeli dveře do Velké Síně.

"Godricu, my.." začala Eleanor, ale i se svým bratrem zalapali po dechu.

Za profesorkým stolem nebyli čtyři zakladatelé, ale naprosto cizí lidé!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama